Kde se vzal? Syn majitele fotbalového klubu uspěl ve Wimbledonu díky šesté divoké kartě

Londýnská tenisová slavnost znovu sledovala sympatické snažení veterána Grigora Dimitrova. Bulharský smolař, jemuž loni blízko triumfu v duelu s Jannikem Sinnerem praskl prsní sval, si chtěl spravit chuť. Dokonce vyřídil i českou kometu Jakuba Menšíka. Pak ale nastoupil do bitvy s jistým Arthurem Ferym…

Pětisetovou bitvu pro sebe po obrovském dramatu získal právě tenhle – pro mnohé neznámý a velmi nenápadný – wimbledonský rezident. "Je pro mě neuvěřitelně těžké vyjádřit slovy, co jsem tady na kurtu prožil. Hrál jsem poprvé v téhle aréně a proti takové legendě... Opravdu nemám slov," hlesl vítěz po vyčerpávající čtyřhodinové bitvě. Anglie má nového hrdinu, a všem je vlastně jedno, že je původem Francouz...

Vliv otce, talent po matce

Fery rozhodně nezapře tenisový talent, zdědil ho po mamince, která to dotáhla až na fedcupovou scénu – ač původem Francouzka však reprezentovala barvy Hongkongu. Právě tam totiž Olivia Gravereauxová následovala svého muže při finanční krizi v roce 1997. A právě tam začal francouzský obchodník Loic Fery budovat svou kariéru.

Když se rodina vrátila do Evropy, usadila se v Londýně, neboť cílevědomý manažer Fery dostal na starost budování pobočky Crédit Agricole v britské metropoli. Coby sportovní fanoušek našel dům blízko wimbledonského areálu a začal investovat do fotbalu. "Můj nejoblíbenější klub je Arsenal. Stejně jako mnoho Francouzů jsem byl ovlivněn érou Henryho a Vieiry. Chodíval jsem na zápasy na starý stadion Highbury," vyprávěl před časem pro deník Ouest France.

Netajil se ani tím, že vzhledem ke svým konexím a postavení pomáhal Arsene Wengerovi uskutečnit přestup Laurenta Koscielnyho do Gunners. Dnes vlastní tým Lorientu ve francouzské Ligue 1, i když zvažoval i vstup do Sheffieldu Wednesday.

Ale tenis miluje úplně stejně. Ovlivnila ho éra Yannicka Noaha, u kterého oceňoval neuvěřitelnou schopnost spojovat lidi. A u tenisu našel Loic Fery i svou životní partnerku, se kterou vychovávají tři děti.

Divoké karty jako cesta

Dost už ale o otci. Fanoušky tenisu zajímá hlavně cesta nejstaršího syna Arthura. Ten se sice narodil ve Francii, ale téměř celý život žije v Londýně a okolo All England Clubu jezdil už v kočárku. I proto má britské občanství. Jako malý kluk vyhrál dětské mistrovství Anglie a i vzdělání dostal nedaleko wimbledonských kurtů v prestižní King's College School. Rodiče jej pak poslali studovat na Stanford University do Kalifornie, takže právě v zámořském prostředí zdokonaloval svůj tenisový talent.

Jenže velké úspěchy dlouho ne a ne přijít. Arthur Fery však měl štěstí na to, že Britská tenisová asociace vždy našla nějakou cestičku, aby se mohl podívat do Wimbledonu jako hráč. Už v roce 2021, kdy figuroval mimo pořadí 1000 v žebříčku ATP, dostal pozvánku do kvalifikace. To samé o rok později, to už byl ale aspoň v sedmé stovce rankingu.

Mohl za to vliv bohatého otce? Můžeme jen spekulovat.

Každopádně divoké karty následovaly i v dalších ročnících, to už ale rovnou do hlavní soutěže. Dohormady jich bylo šest. V roce 2023 a 2024 přitom figuroval ve čtvrté, respektive páté stovce rankingu. Další rok se posunul zase kus výš.

"Doufal jsem, že v určitém okamžiku budu moci hrát i na dalších grandslamových turnajích, aniž bych potřeboval divoké karty. Takže ano, ty pozvánky byly pro mou kariéru určitě důležité," přiznal bez okolků dnes 23letý Arthur. Co je však podstatné, investice britského tenisu do kluka, který měří na tenis podprůměrných 175 centimetrů a je napůl Francouz, se vyplatila.

Před zraky Rogera

Letos už Feryho wild-card měla opodstatnění. Po přelomovém roce 2025, kdy vyhrál dva turnaje, včetně challengeru v kolumbijské Barranquille, se posunul na dohled první stovky pořadí. V zimě v Austrálii už si účast na grandslamu vybojoval sám a dokonce prošel do druhého kola. A po letošním Wimbledonu se mezi tu uznávanou elitu konečně dostane. Účast ve čtvrtfinále grandslamového turnaje ho katapultuje do pořadí TOP 70.

Pětisetové skalpy Zizou Bergse či již zmíněného Dimitrova prostě už nejsou náhoda. Do čtvrtfinále se probil na centrálním kurtu a bylo to pro něj hodně emotivní. Hrál před zraky legendárního Rogera Federera, na kterého se jako dítě chodil koukat. "Vyrostl jsem pět minut odsud, takže jsem byl zvyklý sem často chodit. A tohle všechno se navíc událo před tím patrně nejlepším tenistou historie v přední řadě..." pokynul směrem k vítězi dvaceti grandslamových titulů, jenž v All England Clubu dosáhl na osm rekordních triumfů.

Ve čtvrtfinále se pokusí o další krok. Jeho sokem bude Ital Flavio Cobolli, jehož porazil ve třech setech v Melbourne...

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.