Venus o turnaji ve Stanfordu, o utkání s Azarenkovou i o tom, kdy chce skončit

Na turnaji ve Stanfordu se vám dlouhodobě daří, hrála jste tu už sedmkrát ve finále a dvakrát jste získala titul. Proč se Vám daří zrovna tady, máte k tomuto turnaji nějaký speciální vztah, dovedete si to vysvětlit?
Nevím, proč se mi tu daří, asi to ale bude tím, že se tu cítím velmi dobře, sedí mi to tady a mám to tu moc ráda. Už dlouho jsem tu ale nehrála, takže jsem si hned nevybavila všechny ty úspěchy, kterých jsem tu dosáhla. Pak jsem to někde četla a pěkně jsem si zavzpomínala, bylo to příjemné. Jsem moc ráda, že jsem zpátky a doufám, že dosáhnu na nějaký pěkný výsledek. Tady a ve Wimbledonu hraju asi svůj nejlepší tenis. Proč? To nevím.

Němka Sabine Lisická tento týden překonala váš rekord v rychlosti podání, co na to říkáte?
Myslím, že už byl čas, aby někdo stanovil nový rekord, takže je dobře, že se to povedlo. Ona podává velmi dobře, má velkou ránu, takže když to tam spadne, tak je to opravdu obrovská zbraň. Já se v poslední době snažím podávat spíš chytře než rychle. Jasně, že ránu do toho dám, ale snažím se servis lépe umístit, aby soupeřku překvapil. Teď ale Sabine překonala rekord, takže to beru jako výzvu. Musím začít podávat rychleji! (smích)

Ve druhém kole bude hrát s Běloruskou Viktorií Azarenkovou, jaký to bude zápas?
Letos jsem odehrála asi o trošku víc zápasů než ona, protože ona dlouho nehrála kvůli zranění. Já mám ten program nastavený tak, že těch zápasů nemám tolik, ale i tak věřím, že tohle může hrát trošku v můj prospěch, jsem možná více rozehraná. Vím ale, že to rozhodně nebude lehké, ona je velká bojovnice a hodně toho už dokázala, takže to bude náročný zápas. Sice jsem ji už několikrát porazila, ale vždycky se začíná od nuly. Musím se soustředit na sebe a hrát to, co umím. (Venus má s Azarenkovou bilanci 3-0 a doposud s ní neztratila ani jeden set.)

Na okruhu se pohybujete už téměř dvacet let, vyhrála jste celkem 45 turnajů. Ohlížíte se často za svou kariérou, jak ji hodnotíte vy sama?
V první řadě je skvělé, že jsem stále tady, že jsem stále zdravá a schopná hrát s těmi nejlepšími, moc si toho vážím a jsem za to moc šťastná. Před dvaceti lety jsem si rozhodně nemyslela, že v takovém věku, v jakém jsem dnes, budu ještě hrát. Byla to dlouhá cesta a já věřím, že ještě nekončí. Dostala jsem tu šanci dělat to, co miluju, tak proč bych se toho vzdávala, když jsem zdravá. Zdraví je teď asi nejdůležitější, vím, že tenis hrát umím, ale se zraněním nebo s nějakou nemocí to moc nejde.

Jak dlouho chcete ještě hrát?
Chci hrát tak dlouho, jak jen budu moct. Potřebuju vědět, že jsem stále dobrá, až nebudu a uvidím, že jsem pomalá a hrozná, tak skončím. Nemám žádné závazky, nemám žádné děti ani manžela, který by mi říkal, co mám a co nemám dělat. Mám tenis a věnuju se mu naplno.

Co grandslamy?
To je ten hlavní důvod, proč tenis hraju. Každý chce uspět na grandslamu, držet v rukou grandslamovou trofej. Nehrála bych, kdybych nevěřila, že mám stále šanci. Na tenise je krásné to, že každý den je jiný, každý zápas je jiný a nikdy nevíte, co se stane - můžete hrát se světovou jedničkou, ale i tak máte šanci, že vyhrajete. Je to o té práci a dřině, kterou do toho ten hráč musí dát. Můžete mít bilanci 0-10, ale do dalšího zápasu jdete znovu od začátku. Nechci hrát jen první kola a pak se s turnajem loučit, stále věřím, že můžu uspět - v singlu, v deblu, kdekoliv a kdykoliv, to je jedno, na tom nezáleží, je to prostě grandslamový titul, o kterém sní každý tenista.