Seznamte se s Aleksandrou Kruničovou

Aleksandra Kruničová je aktuálně 145. hráčkou světa a na US Open prožívá životní turnaj. Jednadvacetiletá Srbka prošla v New Yorku kvalifikací, v níž porazila i dvě české tenistky - nejprve Denisu Allertovou a posledním kvalifikačním kole i Kateřinu Siniakovou. Díky zvládnuté kvalifikaci tak teprve podruhé v kariéře prošla do hlavní soutěže grandslamového turnaje. Poprvé hrála na grandslamu minulý rok právě na US Open.

Zatímco vloni prohrála již v prvním kole, letos na sebe upozornila mnohem víc. Mladá Srbka v prvním kole porazila Polku Piterovou a ve druhém kole si připsala cenný skalp domácí Madison Keysové, s níž vyhrála třísetovou bitvu. Největší překvapení ale způsobila dnes, kdy si ve třetím kole vyšlápla na dvojnásobnou grandslamovou vítězku Petru Kvitovou, kterou porazila dvakrát 6-4 a zajistila si tak postup do osmifinále!

145. hráčka světa na US Open ještě před utkáním s Kvitovou odpovídala na dotazy WTA. Rozhovor, v němž hovoří o své rodině, o tom, jak se dostala k tenisu, či o svém tenisovém idolu, si můžete přečíst i vy.

Můžete nám říct něco o vašem dětství?
Narodila jsem se v Moskvě. Mám mladší sestru Anastasii, které je 17 let. Nedávno byla přijatá na britskou školu designu v Moskvě, z čehož měla celá rodina velkou radost. Moji rodiče se jmenují Ivana a Bratislav, oba pracují ve firmě, která se zabývá elektrospotřebiči. Já jsem v Moskvě dokončila střední školu a pak jsem se na rok a půl přestěhovala na Slovensko, kde jsem trénovala. Minulý rok jsem pak přešla do Srbska, kde teď žiju s mými prarodiči. Moskvu ale stále považuju za své rodné město, mám k ní takový speciální vztah, ale teď jsem spíše v Srbsku.

Jak jste začala hrát tenis?
Když mi byly asi tři roky, tak mi prarodiče přinesli plastové rakety a gumové míče. Byla jsem jako dítě hrozně aktivní a zničila jsem mamce všechny záhony kolem domu. Pak jsem začala chodit do tenisové školy s jedním starším klukem, který mi pomáhal.

Co vaši trenéři?
Já jsem vlastně téměř vždy měla svého kouče. Měla jsem štěstí, že jsem měla sponzora, který můj tenis financoval - byl to přítel mého otce, který nám s financováním hodně pomáhal.

Kdo je vaším tenisovým idolem?
Když jsem vyrůstala, tak jsem milovala Mary Piercovou a Kim Clijstersovou. Z aktivních hráček bych řekla asi krajanku JJ (Jelenu Jankovičovou). Obdivuju její přístup, hodně jsem se toho od ní naučila. Ráda sleduju i zápasy Agnieszky Radwaňské, protože hraje hodně inteligentně, některé její údery jsou neuvěřitelné.

Na který moment z vaší kariéry nejradši vzpomínáte?
Nejsilnějším momentem byl asi Fed Cup Srbsko-Slovensko v roce 2010. Hrála jsem tam čtyřhru s Jelenou (Jankovičovou) a s párem Hantuchová/Rybáriková jsme prohrávaly už 1-6 1-5, nakonec jsme to ale otočily a vyhrály jsme 9-7 ve třetím. To byl nejkrásnější moment, který jsem v tenise zažila.

Jaké jsou vaše silné stránky?
Nejsem moc vysoká, ale zato je mojí předností dobrý pohyb. Nejsem ranařka, to vzhledem ke své výšce ani nemůžu být, ale snažím se hrát chytře, hodně míčů vrátím a snažím se často měnit rytmus hry.

Co ráda děláte ve volném čase?
Nejsem moc ten typ holky, co miluje party a diskotéky, to vůbec ne. Naopak si moc užívám večeře s kamarády, ale třeba i s jinými hráčkami. Ráda s nimi probírám různé věci, sdílíme zkušenosti a tak. Ráda nakupuji a moc ráda sleduju na youtube různé dokumenty. Líbí se mi letadla, takže mám ráda dokumenty o nich - létání ale moc nemusím, z toho mám opravdu strach! (smích) Zajímám se také o psychologii a kriminologii.

Jak jste na tom se školou?
Jsem ve čtvrtém ročníku na jedné soukromé vysoké škole v Srbsku. Mám individuální plán, protože na školu nemám tolik času, ale věřím, že ji na konci tohoto roku nějak dokončím.

Jaký je váš oblíbený povrch a turnaj?
Nejradši hraju na antuce. Mým oblíbeným turnajem je turnaj v Baku, ale z grandslamů mám nejradši Australian Open - mám ráda to prostředí.

Jaké jsou vaše krátkodobé a dlouhodobé cíle?
Krátkodobým cílem je dostat se do hlavní soutěže na Australian Open a dlouhodobým cílem je dostat se do Top 50. Bylo by skvělé, kdyby se mi to povedlo do konce příštího roku.