Prohrávat s Rogerem? Lidé jsou na tom hůř

Dnes to byl váš večer, Andy. Co vás - kromě výsledku - během něj nejvíc potěšilo?
Asi to, že jsem to ustál psychicky. Ve druhém setu a taky velkou část toho třetího začal hrát moc dobře. Ve druhém setu měl snad jedinou nevynucenou chybu a já jsem se i tak držel. Nevystrašilo mě to, psychicky jsem to ustál, to je moc dobře.

Řekl jste, že neskončíte, dokud ho neporazíte. Tak se vám to povedlo...
Jo, jsem rád, že mi ještě zůstaly nějaké vlasy.

Jak moc moc vás povzbudí, když ukončíte tak dlouhou sérii?
Je to samozřejmě příjemné, tím spíš, že jsem vyhrál v Dubaji a letos už stihl porazit tři nejlepší hráče světa. Tohle mi poslední dva-tři roky chybělo, takže to povzbudí hodně.

Znamená to, že si letos dáváte větší šance na grandslamech a že se můžete posunout v žebříčku mezi ty úplně nejlepší?
Většina lidí mě asi na grandslamech odepsala, ale já ne. To je ten důvod, proč jsem vydržel dřít i potom, co mě Roger porážel.

Po posledním míči bylo znát, jak se vám ulevilo. Souhlasíte s tím?
Ano, to určitě. Hlavně po tom prvním mečbolu, kdy jsem vyskočil trochu moc brzy (na videu čas 4:42, pozn.). Ze 40-0 to najednou bylo 40-30 a já měl pocit, jako bych byl pořád hodně daleko od vítězství. Takže se mi potom ulevilo.

Ten míč na 40-0 byl váš jedenáctý vítězný v řadě...
Vážně? To je dobré.

Co se vám po těch neproměněných mečbolech honilo hlavou, když jste měl podávat?
'Hlavně dej prudké podání. Pořádně tam zaservíruj a ukonči to.' Když jsem si stoupl za čáru, říkal jsem si, že mám šanci to ukončit za dvě vteřiny. Při těch předešlých dvou mečbolech jsem nehrál špatně, ale nezaservíroval jsem tak, jak se mi předtím celý večer dařilo. Nechtěl jsem mu dát šanci při druhém servisu.

Cítil jste se jako ve finále? Jako finále to totiž vypadalo.
Cítil, dokud jsem se nevrátil do šatny a ten člověk mi řekl, že hraju zítra v sedm. Normálně po finále v sedm nehrajete.

Mluvil jste o psychické stránce zápasu. Když jste teď spokojený v osobním životě, promítá se to i na kurtu?
Myslel jsem si, že se mé zasnoubení na mě nějak podepíše. Že buď vypadnu brzy, nebo že mi to naopak pomůže. Řekl bych, že je to něco uprostřed. Ale když jste šťastný, tak vám to samozřejmě pomáhá i na kurtu.

Roger se letos ještě ani jednou nedostal do finále. Když jste v semifinále a vidíte, že ho můžete porazit, dojde vám to?
No, dnes jsem vůbec nemyslel na to, jak se mu letos daří.

A na to, jak se daří vám?
Historie našich zápasů je o dost starší, než ty tři turnaje, které letos odehrál. Vážně na to vůbec nemyslím.

Řekl byste, že jste dnes tak dobře podával, nebo že dnes nereturnoval tak dobře jako obvykle?
Dnes jsem proti němu podával pravděpodobně nejlépe ze všech našich zápasů. Dobře jsem trefoval i druhý servis.

Neprožíval jste kvůli té dlouhé šňůře porážek bezesné noci?
Bezesné noci? Ne. Naštěstí dokážu oddělit tenis od normálního života. Kvůli tomu jsem se nikdy nelitoval, protože se mi žije docela dobře. Ráno se musím vzbudit a hrát tenis a můj největší problém je, že prohrávám s možná nejlepším hráčem všech dob. Řekl bych, že na tom nejsem nejhůř, lidé mají horší problémy.

Minulý týden jste se díval, jak ho porazil Mardy (Fish). Kdy jste si řekl, že je Roger k poražení dnes?
Neřekl bych, že byl k poražení jen dnes... Co se týká Mardyho výsledku, lhal bych, kdybych tvrdil, že mi nedodal sebedůvěru. Zrovna jsem se vracel domů po dlouhém tréninku, když mi to volala jeho snoubenka, úplně z toho bláznila. Zaparkoval jsem a šel jsem si ještě zaběhat, tak mi to dodalo optimismus. Najednou jsem měl spoustu energie a běhal jsem, dokud nezapadlo sluníčko, protože jsem byl rád kvůli Mardymu a protože mi to dodalo naději.

Určitě jste si představoval, jaké by to bylo, ho po tak dlouhé době znovu porazit. Co přesně jste cítil? Na jednom záběru v televizi to vypadalo, jako byste měl na krajíčku...
Já jsem neplakal.

A jak jste se cítil? Mně přišlo, jako byste měl v očích slzy...
Dobře, možná trochu, nevím. Cítil jsem velkou úlevu a byl jsem šťastný. Viděl jsem svého bratra a agenta, oba byli mnohokrát při tom, když jsem s ním prohrál, a řekl bych, že štěstí a úlevu cítili i oni. Po každé prohře mě přesvědčovali, že ho dokážu porazit, takže jsem rád i za ně. Těžko se to vysvětluje... Kvůli takovým výhrám stojí za to vstávat a dřít na trénincích. Nemusí se vám pořád dařit, ale díky těm deseti, patnácti vteřinám po takovém vítězství zapomenete na spoustu špatných dní.