Murray: Snad pomůžu i Británii

S jakou náladou jste šel do dnešní dohrávky?
Bylo to těžké. Musel jsem se vyrovnat se spoustou věcí. Bylo těžké se vyrovnat se změnou kurtu, tady byla jiná atmosféra. Dneska taky foukal vítr a míče tu víc létaly. Chtěl jsem jen zůstat klidný. Měl jsem pocit, že hraju dost dobře na to, abych vyhrál, ale věděl jsem, že po mně Nadal půjde. I když jsme na kurtu nebyli moc dlouho, bylo tam pár divokých momentů, ale nakonec se mi to podařilo dotáhnout.
 
Minulou noc jste šel spát za stavu 2:0 na sety. Usínalo se vám těžko, nebo jste měl naopak klidný spánek?
Včera se mi spalo naprosto dobře. Necítil jsem se nervózní, měl jsem dobrou pozici.

Diváci na začátku trochu fandili Nadalovi. Asi nechtěli vidět patnáctiminutovou dohrávku. Vnímal jste to? A nakoplo vás to?
Ne... Víte, kdybych byl divák, taky bych chtěl vidět víc tenisu, tomu celkem rozumím. Ale atmosféra byla pořád úžasná. Tady rozumějí tenisu. Když se odehraje dobrá výměna, zatleskají oběma. Chtějí prostě vidět víc tenisu, to je pochopitelné.

Jak moc vás pozornost, která se vám ve Velké Británii věnuje, připravila na to, že teď hrajete s Nadalem a Federerem a jste ve svém prvním grandslamovém finále?
Abych pravdu řekl, nemá to s tím moc společného. To už mě víc připravilo, když mi bylo asi 15, jel jsem vlakem do Španělska a byl dlouhou dobu daleko od rodiny, než když ode mě lidé očekávají, že vyhraju Wimbledon nebo jiné grandslamy. Tenkrát to pro mě bylo mnohem těžší, a byl jsem mladší. Už jsem to říkal mockrát, když tvrdě dřete mimo kurty a všechno to dáte do zápasu, tak už vás pak na kurtu nic neomlouvá. Myslíte jen na tenis. Dřív jsem možná o tom tlaku přemýšlel, protože jsem možná netrénoval tolik, kolik bych měl, ale to už není ten případ.

S tím vším v hlavě, se vší tou dřinou, která dnešnímu zápasu předcházela, jste dneska střílel míče zleva, zprava. Popište ten mečbol a co se vám honilo hlavou při tom kraťasu...
No, byl to snad druhý kraťas, který během toho zápasu zahrál. Já byl dost daleko za základní čárou. Na těchhle kurtech máte slušnou šanci míč doběhnout, pokud to není skvěle zahraný kraťas, protože se tu odrážejí dost vysoko. Prostě jsem jen sklonil hlavu a sledoval míč, a to bylo celé. Necítil jsem se nijak zvlášť nervózně. Trefil jsem to dobře, bylo to v dobré pozici.

Všichni víme, jak jste pyšný na své bicepsy. Promluvme si o vašich psychických svalech a jestli je vaše silná psychika jen výsledkem vašich výsledků na kurtu, nebo je příčinou něco jiného...
Na konci minulého roku jsem začal pracovat s novým týmem. Začal jsem mnohem víc makat a když jdu teď na kurt, mám pocit, že se nemusím bát, protože jsem tvrdě trénoval a udělal všechno pro to, abych hrál dobře. Pak už musím jen hrát tenis, a to je jedna z mála věcí, v nichž jsem dobrý.

Takže silnou psychiku máte díky výborné fyzičce?
Ano. Řekl bych, že když jste na kurtu a předtím jste netrénovali tolik, kolik byste měli, pak si najdete výmluvy, proč jste nehráli dobře, proč jste unavený a tak. To byl dřív i můj případ, ale teď cestuju se svým fitness trenérem. Trvalo to sedm nebo osm měsíců, ale vyplatilo se to.

Na kurtu jste říkal, že US Open je váš oblíbený turnaj.
Ano.

Máte ho radši než Wimbledon, nebo jste chtěl jen udělat radost divákům? Nebo jste to řekl, protože jste byl prostě šťastný po nejlepším zápase svého života?
Vždycky jsem miloval zápasy ve Wimbledonu, to je samozřejmé. Ale od té doby, co jsem sem jezdil jako junior, to bylo poprvé, co jsem bydlel v pětihvězdičkovém hotelu... Víte, New York je jedno z mých oblíbených měst, miluju ho. Přijel jsem sem jako junior a sledoval finále žen. Díval jsem se na Clijstersovou proti Heninové, byl to noční zápas na kurtu Arthura Ashe. Ta atmosféra a všechno kolem mi vyhovuje o něco víc než Wimbledon. Miloval jsem to tu od první minuty. Chodili jsme jíst do stejné restaurace jako profesionální hráči. Potkal jsem tu Coriu, to byl tehdy můj oblíbený hráč. Od těch patnácti nebo šestnácti jsem to tu miloval.

Tenis samozřejmě hrajete sám za sebe. Je to ale už dlouho, dlouhá desetiletí, co tu vyhrál britský hráč. Co by vaše výhra tady znamenala pro britský sport?
Tim (Henman) byl samozřejmě neuvěřitelně konzistentní hráč a po dlouhou dobu jeden z nejlepších. Nikdy ale nevyhrál grandslam. Myslím, že někdy - třeba jako to bylo s ragby potom, co Anglie vyhrála mistrovství světa - se některý sport může přes noc stát hodně populární. Když Anglie porazila Austrálii v kriketu, z hráčů málo sledovaného sportu se najednou staly celebrity, najednou byl ten sport v módě. Řekl bych, že když někdo vyhraje něco velkého, může se to odrazit na popularitě toho sportu v zemi.

Doufáte, že to může pomoct tenisu v Británii dostat se na vyšší úroveň? Že v tom budete hrát významnou roli?
Tak samozřejmě chci vyhrát hlavně kvůli sám sobě, kvůli své rodině, přátelům a všem, kteří se o to zasloužili. To je pro mě nejdůležitější. Bylo by skvělé, kdyby pak tenis díky mým dobrým výsledkům začal být populárnější.

Vždycky říkáte, že tenisový vrchol vás čeká za dva, za tři roky. Neurychlí se to po tom, jak jste trénoval na Floridě?
Ne, pořád si myslím, že za pár let budu hrát líp. Je spousta věcí, na kterých můžu pracovat. Čím víc zápasů odehrajete a čím víc si z nich odnesete zkušeností, tím líp víte, v čem se můžete zlepšit. Já tenhle rok teprve začínám sbírat ty zkušenosti.

Kdybyste měl popsat, v čem jste si na kurtu s Rogerem Federerem nejpodobnější a v čem nejrozdílnější, co by to bylo?
Řekl bych, že jsme oba přirozeně dobří hráči, že mám oba talentované ruce. A jaký je mezi námi největší rozdíl? Myslím, že teď hraje o hodně agresivněji než já. Třeba na returnu, já hraju defenzivněji, snažím se hlavně vracet míče, zatímco on se z toho snaží vytěžit víc. To jsou ty největší rozdíly.

Nemáte pocit, že se tu Roger herně zvedl, hlavně v utkání proti Djokovičovi, ve srovnání s tím, jak letos dosud hrál?
Ze zápasu s Djokovičem jsem toho moc neviděl. Ale ano, řekl bych, že na začátku hrál dobře a pak měl ten těžký zápas s Andrejevem. Hrál finále ve Wimbledonu, finále na French Open, semifinále na Australian Open a tady je ve finále. To je úctyhodná šňůra a nerozumím tomu, proč si každý myslí, že nehraje dobře. Hrál skvěle na největších turnajích a tady je popáté za sebou ve finále, to je neuvěřitelné. Myslím, že hraje výborně. Jen se zvedla úroveň ostatních.