Marušce pomohl florbal, vzpomíná Bouzek. Dceru viděl v barvách Mexika, zvolila ale Česko

Milan Bouzek je sportovec tělem i duší, fandí fotbalovému Bayernu Mnichov a dokud to jde, snaží se být dětem nablízku. Ctí ale zásadu, že se o potomky nemáte přehnaně starat, že se sami naučí být samostatní.

"Brácha mé ženy byl výborný tenisový hráč a právě on začínal s Maruškou, když byla malá. Zavazoval jí i tkaničky… Jenže to se mi nelíbilo. Já dceři nikdy nenosil tašku, to musela sama, a když si zapomněla pití, tak nepila, prostě to musela vydržet. Dnes jdou děcka na kurt a každá máma lítá a může se splašit, aby dítko mělo co pít. To ne!"

Bollettieri story

Už je to 15 let, kdy zazvonil na brány slavné akademie v Brandentonu. "Nechtěl jsem, aby Maruška vyrůstala v Česku. A taky jsem uvěřil tomu, že Bollettieri je Bollettieri. Přišla tam v devíti letech. Jenže to už akademie Nicku Bollettierimu snad dvacet let nepatřila, jen nesla jeho jméno," vypráví o úplných začátcích.

"On tam měl otevřené dveře u svého kurtu, okolo kterého jste vždycky museli projít. Měl samozřejmě trenéry, kteří se tomu věnovali. Mám pocit, že on samotný snad nikdy nedržel raketu v ruce. A kdoví, jestli uměl hrát," vzpomíná s úsměvem na nedávno zesnulého slavného tenisového odborníka. "Ale byla to obrovská osobnost posedlá tenisem, pomohl řadě světových hráčů. Poslední roky jezdil i jednou či dvakrát za rok do Prahy."

Všechno však růžové nebylo. Bouzkovi pochopili, že některé věci jsou jen pro vyvolené. "První zima byla super. Měl jsem tam možnost sledovat kompletní přípravu Marie Šarapovové a už tehdy mě zaujalo, jak si celý trénink řídila sama. Naše dcera byla kousek od ní od rána do večera na kurtu nebo na kondiční přípravě. Každý den se hrály zápasy a podle výsledku dostávala následující den slabšího, nebo silnějšího soupeře. Ale já časem viděl, že tam má někdo i individuální trénink, a tak říkám, že ho chci taky. Ale to že prý nejde. Tak jsme si od té doby trénovali sami vedle (mimo akademii)."

Dnes už Marie Bouzková do akademie IMG zase chodí trénovat, i když se areál pomalu mění a kromě tenisu se v něm vyučuje i golf a fotbal. "Nechávají nás tam, už se totiž mohou chlubit: Podívejte, támhle je Bouzková, která u nás začínala. I když s nimi ve finále neměla skoro nic společného."

Florbal na Floridě

Cesta za moře by se ale neuskutečnila, kdyby nebyl Milan Bouzek úspěšný podnikatel. V Česku stavěl nafukovací sportovní haly a nezůstal jen u nich, do portfolia přidal sportovní podlahy. A začaly se ozývat i zástupci dalších sportů. Když byla jeho firma, kde byl spolumajitelem, v rozmachu, sponzoroval nejúspěšnější český florbalový klub Tatran Střešovice. "Určitě byla na začátku nějaká poptávka, nás by nenapadlo rovnou něco sponzorovat," směje se.

I díky tomu vyrostla dnešní aréna Kotlářka v Dejvicích. "Florbal je fakt krásný sport! Já jsem ho na Floridě zkoušel zavést, jenže nakonec se toho chytli jen Češi. Tehdy tam vůbec nebyly hole a míčky, všechno jsem to tahal z Prahy," vypráví o období, kdy do Brandentonu odvezl desítky hokejek a začal se svými známými hrát v Česku populární sport.

"Nejdřív jsme měli i hřiště s mantinely na hokejbal, ale to nám pak zbourali a udělali z toho skatepark. Pak jsme to mydlili na basketbalovém hřišti a ploty okolo jsme měli jako mantinely. Byly to bitvy den co den až do večera. Američané vám rozsvítí, i když jste cizí, to je jiný svět," vypráví o zápolení, na které chodívali hlavně tenista Jiří Novák s rodinou a také rodiče kanadského Čecha Vaska Pospisila.

Však prý dennodenní florbalové večery pomohly ve sportovním růstu i Marušce. "Jasně, že s námi hrála, ona byla největší bojovník, proto je taková. Jak letěl míček, pořád za ním lítala. Bylo to lepší než někde cvičit. Vždyť i my zamlada dělali všechny sporty. A když zamrzla Vltava, nebo když se polilo fotbalové hřiště Vyšehradu, tak jsme byli hned na bruslích."

Florbalovým zápolením pod vedením Bouzkových byl ale po čase konec. "Jak si k nám chodili půjčovat hole další a další Češi, tak postupně zmizeli. V garáži zůstalo asi pět holí. S míčky by nebyl problém, časem jsme používali ty na pickleball, ty jsou skoro stejné."

Pan stavitel

Na výstavbu sportovišť je Milan Bouzek expert, i když tvrdí, že aktivity ve stavebnictví už hodně utlumil. Nabídku postavit betonové kurty měl prý i od tenisové Sparty, kde jeho dcera loni vyhrála turnaj Livesport Prague Open. Výběrové řízení však nedopadlo.

Betonové kurty ale podle něj hodně trpí na počasí. "V českých podmínkách beton opravdu strašně pracuje zima–léto a my jsme v Česku hákliví na každou trhlinku. Samozřejmě, když prosakuje voda, a to je vidět – tak to pro hráče bývá nebezpečné. Ale trhliny jsou všude po světě. Jen možná české oko, ale i celá Evropa je na to přísnější," myslí si.

Amerika a Austrálie podle něj tolik kvalitu betonových ploch neřeší. A nejedná se jen o sportoviště. "Jim to nevadí, protože vědí, že je to příroda. V Americe všude vidíte popraskané silnice. A třeba u nás v Brandentonu, když prší, tak se můžou i utopit auta, protože není vybudovaná správná kanalizace. Ale neřeší se to. Na chvíli se tam postaví šerif, silnice se stáhne do jednoho pruhu a voda zase odteče. V Česku jsme na takové věci mnohdy až zbytečně hákliví."

Hokej za Tampu

První sportovní krůčky na Floridě už dělá i druhý Bouzkův potomek. Synovi Benjaminovi je osm let. Ale zvolil si jiný sport. "Já ho dal na hokej, aby měl průpravu na tenis. Jenže on už teď tenis hrát nechce. Mrzí nás to," přiznává.

Synovo rozhodnutí ale akceptuje. Však volnost nechal i dceři, dbá jen na to, aby byly sporty pro jeho děti zábavou, a ne pouze drilem. A tak je dnes Benjamin členem mládežnického týmu Tampy Bay Lightning. "Máme to tam rádi, je to jen hodinu cesty a často tam jezdíme na NHL. Ben si tam zařádí a nedávno kluky nechali zahrát před zápasem Tampy. Pro mě jako tátu to byl úžasný zážitek, měl jsem husí kůži, a pro kluka snad motivace," líčí. "Dokonce jsme tam pak byli i protekčně ve VIPu. Myslím, že Nikita Kučerov zařídil Marušce lístky, když se dozvěděl, že je shání jedna dobrá tenistka," usmívá se.

Přece jen prý ale péče od svých rodičů dostává Benjamin méně než starší dcera. "Manželka mi vyčítá, že s ním nedělám to, co jsem dělal s Maruškou. Jenže já jsem zase o pár let starší. Je to pro kluka těžké, tak mu teď sháním trenéra…" Přes léto se bratr tenisové hvězdy připravuje s žákovským týmem Sparty.

Své děti neznáte

Když Bouzkovi vyrazili do USA, tátu by nikdy nenapadlo, že by dcera někdy ještě mohla reprezentovat Česko. "Viděl jsem ji spíš v barvách Mexika, ale už jsem smířil s tím, že to tak nebude," překvapuje. Právě v Mexiku totiž jeho dcera vyhrávala turnaje a tamní publikum si ji oblíbilo.

Ona ale stejně našla sama cestu ke své domovině. "Měla dlouhá léta španělského trenéra, a i když si všichni myslí, že se s ním naučila tak dobře naučila španělsky, není to vůbec pravda. Oni se spolu bavili jen anglicky. Každopádně ji z legrace hecoval a vymýšlel souboje Španělska proti Čechům, a tak si najednou začala všude lepit české vlaječky," přibližuje táta období, kdy začal vnímat vztah dcery k rodné zemi: "Maruška má i českou náturu, i když je věčně usměvavá. To Benjamin jediný říká, že je Američan, ten se podařil."

Samozřejmě se podařila i dcera, i když táta Bouzek tvrdí, že Maruška si kariéru i životní úspěchy vybojovala sama. "To všechno je její, my s tím nemáme nic společného. Víte, v knihách je psáno, že rodiče znají své děti nejlíp. Ale ony vám stejně řeknou jen to, co chtějí. My je stejně neznáme..."