Lukáš Dlouhý: První třída? Do pyžama a spát!

Jenomže pohodlí na cestách, ať už v kvalitní posteli dobrého hotelu (ten mají na velkých turnajích zdarma), anebo v pohodlném křesle první třídy na trase Mnichov - Dubaj - Brisbane, je prvním předpokladem dobrých výkonů.

Kdo nikdy neletěl první třídou, neví, co je při cestování v oblacích opravdové pohodlí. „První třídou létám jen do Austrálie a rozhodně ne proto, abych dělal machra,“ říká nejlepší český deblista na světovém žebříčku Lukáš Dlouhý (27), jenž letos za cestu do Brisbane zaplatil díky akční ceně "jen" pětadevadesát tisíc korun.

Kdy jste se poprvé rozhodl investovat do první třídy?
„Před čtyřmi lety mě k tomu přivedl deblový parťák Pavel Vízner. Když jsme bukovali letenky do Austrálie, řekl mi: Zkus to a uvidíš, že tam přiletíš mnohem odpočatější. Já tehdy hrál i singly, takže jsem do toho šel. Rozdíl je opravdu obrovský. Kdybych letěl ekonomickou třídou, stojí let třicet tisíc, takže bych na první pohled ušetřil. Jenže já to beru tak, že když budu po příletu v lepší kondici, mohu vyhrát víc zápasů a víc vydělat. Je to zkrátka dobrá investice, to je jediný důvod, proč si připlácím.“

Kolik tenistů létá první třídou?
„Do Austrálie osmdesát procent. Každý, kdo si to finančně může dovolit. Vždyť jste přes dvacet hodin ve vzduchu plus čekání na přestup k tomu.“

Jaký je hlavní rozdíl mezi první třídou a byznysem?
„V posteli. V první třídě je úplně rovná, zatímco v byznysu je pořád mírně sklopená, takže krev proudí do nohou a ty otékají. Když jsem létal v ekonomické třídě, tak jsem po příletu nemohl dostat nohu do tenisky. (směje se) První třída nabízí standardně dlouhé a široké lůžko, čtrnáct hodin se v klidu prospím. Dostanu od letušky pyžamo, zatáhnu závěs, pověsím cedulku nerušit a ještě než odstartujeme, tak spím. Nepotřebuju ani prášky.“

Takže si i lépe zvyknete na časový posun?
„To zase záleží, kdy přistáváme. Když spím a přistaneme večer, tak to není ideální. Ráno je to ale super, to přivyknete rychleji.“

Lepší jídlo v první třídě neoceníte?
„Kvůli tomu si drahou letenku nekupuji, ani kvůli neomezené konzumaci vína. (směje se) Jsem tam prostě kvůli rovným nohám.“

A jak létáte kratší vzdálenosti, třeba do Ameriky?
„Byznysem, protože jsem ve vzduchu jen okolo šesti hodin. Do New Yorku první třída nemá smysl, protože je snad čtyřikrát dražší než byznys. Po Evropě mi stačí ekonomická třída - bez výhrady.“

Podle čeho si vybíráte leteckou společnost?
„Podle ceny. Zavolám agentovi a on všechno bleskově zjistí a zarezervuje. Samozřejmě existují letecké společnosti, se kterými bych už dnes neletěl, protože bych se bál. Před pár lety jsem sedl do jakéhokoliv letadla, nebo jsem čekal pět hodin na levnější spoj, protože to kvůli financím jinak nešlo. Tím si prošel asi každý. Teď mám své oblíbené společnosti.“

S kým létáte nejraději?
„Fly Emirates a Singapore Airlines mají neskutečné služby. Jsou starostliví, cokoliv člověk chce, splní. Často létám s Lufthansou, Austrian, Swiss i dalšími ze Star Alliance. Načítám míle, z čehož pro mě plynou výhody. Nemusím třeba čekat frontu na odbavení, můžu mít víc kilo zavazadel a tak dále.“

Co vám na cestování nejvíc vadí?
„Čekání. Tenisté celý život na něco čekají. Na zápas, cestou na letiště v zácpě, na letišti. Je to nekončící koloběh. Proto jakmile na turnaji vypadnu, letím prvním letadlem domů, ať to stojí, co to stojí. Zůstat na turnaji, kde už nejsem ve hře, je totiž hrozné.“