Ljubičič: Už zase hraju jen sám za sebe

Jste mezi nejlepšími čtyřmi. Pěkný dárek k narozeninám...
To máte pravdu. Hned po zápase mi volal bratr. Říkal, že zápas skončil pár vteřin před mými narozeninami, takže je to fantastické (smích). Samozřejmě je to skvělé vítězství a je skvělé, že budu mít před semifinále volný den. Je to úžasný pocit.

Očividně se vám tu líbí. Proč? Je to tím místem, povrchem, atmosférou?
Asi tím vším. Podmínky tu perfektně vyhovují mé hře, je hezky a sucho a míče létají pěkně rychle. A kurt je zároveň dost pomalý, abych mohl returnovat. Prostě perfektní. Vzpomněl jsem si, že jsme v roce 2005 hráli na stejném povrchu proti Spojeným státům. Vlastně od roku 2004 jsem se tu pokaždé dostal aspoň do čtvrtého kola, takže je to rozhodně mé oblíbené místo.

Takže se přestěhujete do Kalifornie?
No, na to je moc brzo. Ale kdybych měl hrát tenis, ano.

Vysílali váš zápas v Chorvatsku?
Ano, dívali se na to. Je to skvělé, tedy ne že bych to úplně nečekal, ale hrál jsem dobře a na kurtu se cítil opravdu kreativně. Hrál jsem všechny možné údery: loby, kraťasy, voleje, vítězné údery, čopované údery. Prostě jsem se cítil kreativně a měl jsem pocit, že míč trefím odevšad. Trochu jsem se na sebe naštval, když jsem prohrál servis v prvním setu, to mě stálo celý set. To ale byl jediný opravdu špatný game, který jsem za celý zápas odehrál. Pak jsem měl štěstí, že jsem mu sebral servis na začátku druhého setu a to bylo důležité. Potom jsem dokázal dál hrát svoji hru.

Musíte hrát dobře, abyste byl na kurtu kreativní?
Těžko můžete hrát kreativně, kdy nemáte ten neuvěřitelný cit pro míč. Nemůžete hrát čop po lajně, lob za běhu a další údery, které jsou strašně náročné, když míč dobře necítíte. Musíte si taky hodně věřit, nesmíte cítit tlak z výsledku zápasu, protože když máte pocit, že musíte vyhrát, že jste favorit, tak pak hrajete jednoduše, protože nechcete dělat žádné šílenosti. To dnes nebyl ten případ. Na kurtu jsem si to užíval, hrál jsem ty údery, které mě napadly.

Být v semifinále musí být dobrý pocit, přeci jen už je to dlouho...
Ano, už je to dlouho, co jsem v něm byl, už si ani nevzpomínám kdy. Hrál jsem teď párkrát ve čtvrtfinále, i loni na turnajích Masters jsem v něm třikrát byl. Je dobře, že jsem znovu na tak vysoké úrovni, ne jen kvůli výsledkům, ale i kvůli tenisu, který hraju.

Cítíte se na 31, nebo mladší? Nebo starší?
Nevím, co to znamená? 31 let, to není tak špatné. Cítím se dobře, fyzicky se cítím dobře. Nebál jsem se pouštět do výměn s Juanem, když jsem ztratil první set, řekl jsem si 'Dobrá, uvidíme, jak to dopadne'. I kdybychom po tom prvním setu hráli další dvě hodiny, byl jsem na to připravený. Fyzicky se cítím moc dobře. Loni v září jsem vyměnil svého fitness kouče, a to mi dodalo novou sílu, novou motivaci dřít. Začal jsem dělat jsem jiné věci a už to nebyla ta samá rutina, která vás nudí.

Někteří hráči ve vašem věku cvičí míň, když na ně přijde třicítka...
To bych nemohl. Kdybych tolik nedřel, už bych s nimi nemohl soupeřit. Někdy míč cítím líp, někdy hůř, ale nestává se, že bych cit pro míč ztratil úplně. Takže je to pro mě momentálně opravdu jen o fyzičce. I když někdy nehraju tři nebo čtyři dny, pořád se udržuju ve formě, protože kdybych vůbec nic nedělal, pak bych se jen těžko dostával zpátky. A ozvaly by se všechny ty malé problémy, ramena, záda, kotníky, kolena.

A je stejně jednoduché se takhle udržovat v 31, jako to bylo...
Nezáleží na tom, kolik vám je, všechno je to o motivaci. Pro mě je to teď mnohem jednodušší než v roce 2007. Tehdy to byl pro mě psychicky moc náročný rok. Teď se cítím motivovaný a nemusím nikomu nic dokazovat. Cítím se, že hraju zase jen sám za sebe, stejně jako jsem se cítil na začátku kariéry, a užívám si každý dobrý výsledek, který uhraju. Jsem teď o hodně uvolněnější, než jsem byl před třemi lety.