Kvitová ve Wimbledonu znovu ožívá. Nikde se necítím tak jistě jako tady, říká česká jednička

Do třetího kola jste postoupila se ztrátou pěti her a proti Barthelové jste předvedla parádní výkon. Zdá se, že forma je tady, co myslíte?
Odehrála jsem solidní zápas, hrála jsem velmi dobře a jsem moc ráda, že jsem to zvládla. Cítila jsem pohodlně a věřila jsem tomu, co hraju, což je základ. Je dobře, že jsem vyhrála ve dvou setech, protože síla a energie, kterou jsem dnes ušetřila, se mi může hodit v dalším kole. Určitě je to dobře i s ohledem na stehno, které mě sice nijak nelimitovalo, ale přeci jen je lepší vyhrát poměrně rychle ve dvou, než to natahovat a zatěžovat ve třech setech, nikdo neví, co by se stalo potom.

Barthelová už v minulosti ukázala, že dokáže hrát velmi dobře, už několikrát potrápila i favoritky, ale letos se jí příliš nedaří. Co bylo klíčem k vítězství?
Nehrála jsem s ní poprvé, takže už jsem o ní trošku nějaký obrázek měla a věděla jsem, co od ní mám čekat. Je mladá a talentovaná, o tom není pochyb. Myslím, že se mi dobře dařilo na returnu, takže jsem neměla problém s tím ji brejknout, což mi pomáhalo.

V dalším kole vás čeká Venus Williamsová, těšíte se?
Dozvěděla jsem se to chvíli potom, co jsem dohrála zápas. Je to velká šampionka a tady toho dokázala opravdu hodně, miluje hraní na trávě, má dobré podání a hraje agresivně. V tom stylu, který hraju, jsem úplně stejná jako ona, takže to určitě bude velmi těžké utkání. Těším se na to, bude to velký zápas a velká výzva. Nebudeme spolu hrát poprvé, už se známe, takže proto očekávám velký boj a vyrovnaný průběh. (Kvitová má s Venus Williamsovou bilanci 3-1, pokaždé však vyhrála - a jednou prohrála - ve třech setech, poslední dvě utkání vyhrála až v tie-breaku třetí sady.)

Vaše letošní výsledky asi nejsou úplně takové, jaké byste si sama představovala, je to tak? Tady v Londýně ale zatím záříte, čím to je?
Možná právě tím, že je to Wimbledon. Říkám to často, ale miluju hru na rychlém povrchu a trávě je ten nejrychlejší, takže proto se mi daří. Je to určitě i tím místem, mám na All England Club skvělé vzpomínky, cítím se tu velmi dobře, pomáhá mi ta jedinečná atmosféra, která tu je a to všechno přispívá k tomu, že tu hraju dobře a věřím si. Když jsem hrála třeba na trávě v Eastbourne, cítila jsem se dobře, ale necítila jsem takovou jistotu, kterou pociťuju tady.

Kde se vzalo to, že ráda hrajete na rychlých površích? Máte v České republice nějaké travnaté kurty, kde jste dřív trénovala a tím jste si k tomu našla cestu?
Asi to bude tím, že už od dětství jsem většinou trénovala v hale na velmi rychlém povrchu, takže jsem na to zvyklá. Na trávě u nás moc nejsme, těch kurtů je málo, ale z tvrdého povrchu z haly jsem zvyklá hrát rychle a daří se mi to přenášet i na trávu, která je ze všech povrchů nejrychlejší.

Letos ve Wimbledonu obhajuje titul pouze Andy Murray, protože loňská vítězka ženské dvouhry Marion Bartoliová ukončila kariéru. Murray před úvodním zápasem tady říkal, že je dost nervózní, byla jste v roce 2012 také? Co to pro hráče vlastně znamená jít na kurt jako obhájce titulu?
Rozumím tomu, že byl nervózní, byla jsem na tom stejně. Je to určitě krásný pocit vstupovat do turnaje jako obhájce titulu, ale je to dost psychicky náročné, protože lidé od vás v ten moment něco očekávají, takže je tam velký tlak. Tady ve Wimbledonu je ta tradice, že obhájce a obhájkyně zahajují na centrálním kurtu program prvního a druhého dne, takže je to o to slavnostnější a krásnější, ale pro hráče asi víc náročnější. Sice je to úžasný pocit, ale v hlavě ten tlak stále máte.