Kvitová o přípravě na trávu, o podmínkách v Eastbourne i o přátelství se Šafářovou

Jak se cítíte před startem travnaté části sezony?
Cítím se dobře. Je fajn, že tady teď skoro neprší, takže jsme mohli v klidu trénovat a nic nám to nekomplikovalo. Po Roland Garros jsem byla nějakou dobu doma, kde jsem si pár dní odpočinula a pak začala trénovat. V Anglii jsem od čtvrtka a musím říct, že ty tréninky tady byly super, těším se na zápasy.

V prvním kole jste hrála znovu proti krajance Lucii Šafářové, jak jste reagovala, když jste se to dozvěděla?
Když jsem to zjistila, tak jsem se dost smála, tady to byl vlastně už náš čtvrtý letošní zápas. Jsme dobré kamarádky, známe se z Fed Cupu, kde se spolu skvěle bavíme, s Luckou je velká legrace. Mám ji ráda, proto je těžké proti ní hrát, ale někdy to tak prostě je, v zápase ji vnímám jako soupeřku.

Jak těžké je pro vás soustředit se na turnaj tady v Eastbourne, když víte, že už příští týden startuje Wimbledon?
Už jsem na to zvyklá, nehraju tu poprvé. Vždy se snažím maximálně koncentrovat na ten turnaj, kde zrovna hraju, nemyslím dopředu. Je jasné, že jsem tady kvůli zápasům, musím si zvyknout na trávu před Wimbledonem, ale ten turnaj beru maximálně vážně. Je tu řada výborných hráček, proto chci ukázat to nejlepší.

Mluvila jste o tom, že neprší, ale nezdá se vám tu poněkud chladno, není tolik stupňů, že?
To je pravda, ale rozhodně se kvůli tomu nechystám hrát v teplákách, to ne. Ty podmínky jsou tady někdy náročné, ale za ty roky už jsme si na to všichni zvykli a navíc je to prostě pro všechny stejné. Já mám radši, když je trošku tepleji, protože o to lépe míče létají, ale to je něco, co nemůžu ovlivnit a musím se s tím vypořádat. Hlavní je, že neprší, protože to je pak hodně komplikované a na trávě někdy i nebezpečné, někdy to pak dost klouže.

Takže máte radši teplo, nebo zimu?
Nemám ráda teploty v Austrálii, to je opravdu extrém. Na druhou stranu hrát třeba v deseti stupních je také málo, takže já volím takový ten zlatý střed. (smích)

Dalším problémem tady v Eastbourne je vítr, který tu tenisty hodně zlobí, je to pravda?
Je. Tady je opravdu většinou dost větrno. Vzpomínám si na zápasy z posledních let, kdy to bylo až neuvěřitelné, myslím, že někdy to prostě ani nebylo o tenise, ale o tom, kam vítr míček odfoukne. Když jsem tu hrála v roce 2011 ve finále s Marion Bartoliovou, tak to bylo zábavné pro nás obě, nic s tím ale nešlo dělat.

Jak moc je pro vás těžký přechod z antuky na trávu?
Musím říct, že je to dost obtížné, i když by to třeba lidé neřekli, protože tráva je můj oblíbený povrch. Pohyb na trávě je úplně jiný než pohyb na antuce, na což si musí člověk nějakou dobu zvykat. Na antuce se hrají dlouhé výměny, můžete se klouzat, zatímco na trávě se hraje rychle a ty výměny jsou proto spíše kratší. Snažím se hrát víc agresivně, protože to je na trávě výhoda, víc to platí, stejně jako hra na síti.

Vaše sezona je zatím dost nahoru a dolů, nemyslíte? Jak se na první polovinu roku 2014 díváte vy sama?
Víte, já jsem nic neočekávala. Začátek sezony se vůbec nepodařil, což mě hodně mrzelo, ale i to se v tenise někdy stává. V posledních týdnech se cítím dobře, jsem zdravá a snažím se dělat maximum pro to, aby se má hra zlepšovala a já zase uhrávala dobré výsledky. Teď je tu tráva, takže uvidíme, jak to půjde.

Myslíte, že soupeřky vás na trávě vnímají jako velkou hrozbu, když jste vyhrála Wimbledon, a právě proto vás chtějí porazit?
Možná, nevím, nikdy jsem se jich na to neptala. (smích) Možná je to pro ně větší motivace, když ví, že by tak porazily bývalou šampionku.