Hingisová: Miliony za koně nedám

Jak se máte?
"Báječně. Teď už nemám každý den nalinkovaný a rozplánovaný po minutách, takže žádný stres, ale hlavně pohoda."

Kolik vás ještě letos čeká tenisu?
"Velkou část už mám za sebou. Pár exhibic, stejně jako loni TeamTennis za New York Sportimes, zahrála jsem si i turnaje legend na Roland Garros a ve Wimbledonu. Mimochodem – první letošní exhibici jsem hrála v květnu na Štvanici. Moc jsem se těšila, protože jsem tam nikdy nehrála, jenom se byla podívat na zápasech Fed Cupu nebo Davis Cupu. Jsem ráda, že jsem si tam konečně taky zahrála.“

Teď už máte mnohem víc času na velké hobby – na koně a parkurové skákání, že?
"To mám. Jezdím čtyřikrát pětkrát týdně, o víkendech i na závody. Na jaře jsme strávili celý měsíc na závodech v Portugalsku, bylo tam krásně."

A nejlepší umístění?
"Já to beru v duchu olympijské myšlenky, takže se jezdím hlavně zúčastnit. (směje se) Zkrátka to nehrotím, spadnout z koně bolí, krom toho taková fotka potom obletí svět... Ale zrovna v Portugalsku jsem jeden parkur zvládla úplně čistě a skončila sedmnáctá z asi sedmdesáti účastníků. Po pražské exhibici jsem zase skončila druhá na závodech ve Francii. Byla to soutěž Grand Prix, kategorie jedna hvězdička – můj zatím nejlepší výsledek.“

Jaké závody vůbec jezdíte?
"Samozřejmě ty na nižší úrovni, které mají jednu, dvě nebo tři hvězdičky, nejvyšší kategorie jich má pět. Parkúr má vlastně podobné kategorie jako ženský tenis, jenom je jejich kvalita označována obráceně. Takže pět hvězdiček je nejvíc, nejlepší závod, a jedna nejméně. Moc pěkné závody se jezdí v rámci Global Champions Tour: jejich součástí jsou kromě závodu těch nejlepších i soutěže s jednou a dvěma hvězdičkami, které jsou na pozvání. Díky jménu občas dostanu pozvánku a na oplátku třeba pomůžu turnaj zpropagovat. V zimě jsem takhle absolvovala Gucci Masters v Paříži nebo Audi Masters v Bruselu."

Co je potřeba k tomu, abyste jezdila líp a mohla se zúčastňovat ještě prestižnějších závodů?
"Kůň aspoň za milion eur. A ne jeden, nejméně dva nebo tři. Protože pokud jich nemáte víc, nemůžete dost dobře trénovat. A tolik do koní investovat nechci, na to jsem se při tenise naběhala dost, abych to udělala. Pak stačí jedno špatné došlápnutí a je zle...  Moji koníci zvládnou překážky vysoké 135-140 centimetrů, ale v nejvyšší kategorii je nejvyšší obtížnost, to znamená i překážky vysoké 160 centimetrů. Na to musí mít člověk opravdu špičkové koně. Právě proto říkám, že kdo chce nahoru, musí investovat do koní nebo mít sponzory."

Kolik máte koní?
"Pět. Tři, se kterými jezdím na závody (i když jeden je ještě dost mladý), a dvě kobylky, které jsou v chovu. Jednomu hříbátku už je rok, druhé se nedávno narodilo."

Máte trenéra?
"Manžel. Ale využívám ho taky. Je to ideální, protože když jeden koník pracuje, druhý si může odpočinout."

Říkáte, že mít špičkového koně chce sponzora - vy byste ho nesehnala? Nebo nemáte ambice jezdit prestižnější závody?
„Mojí prioritou byl tenis a koníci, to byla vždycky jen záliba. Navíc – jezdit špičkové závody, kde jsou hodně vysoké překážky, je dost riskantní. Z těch výšek mám respekt, chce to zkrátka i odvahu.“

A kdybyste přece jen jezdila na té nejvyšší úrovni, jak moc byste musela trénovat?
„Špičkoví jezdci odjezdí i deset koní denně. Na něco takového už bych neměla vůli. A ani do toho nechci investovat čas. Měla jsem krásnou kariéru v tenise, a jak jsem řekla, koně jsou jen záliba.“

Mimochodem - máte ještě kobylku Sorentu, kterou jste před lety mívala v Rožnově?
"Představte si, že mám. Je jí už dvacet let."