Federer: Tenis si zase užívám

Bál jste se, že si po dnešku budete muset balit?
Když prohrajete první set a hrajete tie-break ve druhém, je jasné, že to hodně zavání. Ale nebyl moc čas nad takovými věcmi přemýšlet. To jen doufáte, že to otočíte, a mně se to povedlo. Za což jsem moc rád.

Překvapil vás (Andrejev) dnes večer? A jestli ano, čím?
Vlastně mě nemohl překvapit, protože jsem s ním doteď moc nehrál, jen jednou před čtyřmi lety. To už je dlouhá doba. Pamatuju si na tehdejší třetí a čtvrtý set, začal hrát moc dobře a já byl rád, že jsem vyhrál ve čtyřech setech. Teď už jsem ho viděl hrát často, viděl jsem, jak dokáže hrát tvrdě, jak dobře podává. Dnes jen znovu dokázal, jak je dobrý. Čekal jsem těžký zápas. Člověk je vždycky připravený odehrát pět setů, ale někdy je to náročné fyzicky i psychicky, protože ten tlak na mě je velký a Igor neměl moc co ztratit. O to to pro mě bylo horší a o to víc jsem šťastný, jak jsem to dnes zvládl.

Řekl bych, že zlomová výměna zápasu byla ta, ve které proti vám zahrál kraťas. Vy jste za ním běžel, diváci vás povzbuzovali. Zkoušel jste ho přelobovat a on z bekhendu zkazil. Slyšel jste publikum, jak vás povzbuzuje, když jste dobíhal ten kraťas? Maté také pocit, že to byl ten zlomový bod?
No, byl to brejkbol a první brejk v pátém setu byl ohromně důležitý. Vzpomínám si jen na to, jak jsem chtěl jen udržet míč ve hře. Když jsem se otáčel, podíval jsem se na něj a všiml si, že chce zahrát kraťas, tak jsem prostě vystartoval. Když jsem ho doběhl, měl jsem z toho dobrý pocit, říkal jsem si, že i kdyby to zahrál z voleje, musel by to hrát z bekhendu přes hlavu, což asi není jeho oblíbený úder, a on ho netrefil. Myslím, že to byl nejdůležitější moment utkání.

Už na kurtu jste říkal, že jste spokojený s tím, jak jste hrál. A vypadal jste opravdu šťastně. Mohl byste tedy popsat své pocity? Protože během zápasu jste musel překonat několik těžkých zkoušek...
Ano. Řekl bych, že to bylo vzrušující, ne jen pro diváky, ale i pro nás dva. Nepamatuju si, jestli jsem kdy odehrál na centrálním kurtu celých pět setů. Jednou jsem hrál pět setů s Andrem (Agassim), ale to se natáhlo na dva dny, a jinak si na žádný takový zápas nevzpomínám. Většinou si tolik nezahraju, víte, protože vždycky vyhraju snadno a nenatáhne se to na pět setů. (smích) Bylo to jako na Australian Open, kde jsem porazil Tipsareviče 9-7 v pátém setu. Baví mě, když hraju v takhle napínavém zápase. Během pěti setů si prožijete spoustu pocitů, hrajete dobře, hrajete špatně, a v posledním setu se pak snažíte hlavně neudělat moc chyb.

Spousta lidí si dělá starosti o vaše zdraví. Na stupnici od 1 do 10, jak moc jste se dostal z mononukleózy, kterou jste prodělal?
Cítím, že už je to za mnou, ale je pravda, že hraju pod svoje možnosti... Kdo ví. Teď potřebuju hrát na sto procent, potřebuju vyhrávat a doufám, že ten nejlepší zápas odehraju na konci turnaje. Hlavně to mě teď zajímá. Nestěžuju si, nemám pocit, že bych byl nějak zvlášť unavený a nebojím se, že budu nějak extra unavený zítra. Neřekl bych, že moje problémy jsou fyzického rázu. A to je dobré znamení.

Vrátím se kde druhému gamu posledního setu. Jak jste ten zlomový bod, o kterém jsme mluvili, prožíval?
No, moc jsem nečekal, že se mi v té hře povede brejk, protože jsem hrál proti větru. Prostě jsem jen doufal a snažil se ho dostat pod tlak a jemu zrovna nešlo podání, hlavně ze strany, ze které podává při shodě, zkazil spoustu prvních servisů. Díky tomu jsem se víc dostal do výměn. Pro něj je to těžké, hrát vítězné míče celý zápas, takže jsem se snažil míň chybovat a pak udeřit, kdy jsem udeřit měl. Vlastně jsem pak byl zklamaný, že jsem mu nevzal podání podruhé, ať už to bylo po větru, nebo proti němu. Ten pátý set byl hodně napínavý.

Emoce jste nedával najevo jen po zápase, ale i během něj. Skoro jako byste vypouštěl páru z frustrující sezony...
Popravdě, není zase tak frustrující. Byl jsem dnes spokojený s tím, jak jsem hrál v nejvypjatějších okamžicích, kdy publikum v člověku vyvolává ten skoro šílený pocit. Přesně to samé se mi stalo na olympiádě, dostal jsem se do fáze, kdy si prostě znovu užívám hraní. Předtím to bylo pořád stejné - jít na kurt a mít za povinnost vyhrát, teď už to možná není taková samozřejmost. Takže jsem se tak nechoval proto, že bych byl frustrovaný nebo že bych měl za sebou frustrující sezonu.

Gilles Muller šel do hlavního turnaje z kvalifikace. Vyřadil Tommyho Haase, potom porazil Almagra. Přišel na tiskovou konferenci, řekl, že nemá co ztratit a že si myslí, že může porazit Davyděnka, a dnes ho opravdu porazil. Jak nebezpečný je takový soupeř, který proti vám vážně nemá co ztratit?
Takhle to mám už čtyři a půl roku, takže to pro mě není nic nového. Je to prostě soupeř, který má možná ještě míň co ztratit, než všichni soupeři z posledních čtyř a půl let, tak to prostě je. Rozhodně tu ale dokázal něco neuvěřitelného. Vůbec se do čtvrtfinále nemusel dostat, mohl vypadnout ve třech setech s Tommym a mohlo se hrát úplně jiné čtvrtfinále. Hrál ale dobře, neuvěřitelně bojoval ve všech těch zápasech a člověk musí ocenit, jak moc se držel. Je to jen ukázka toho, že když si věříte, vyplatí se to. Za to klobouk dolů, protože mu lidi nevěřili a on teď odehrál svoje životní zápasy a je ve čtvrtfinále US Open. Rozhodně se mám na pozoru, co jsem viděl, hraje agresivně a dobře podává. Není náhoda, že tu před pár lety porazil Andyho (Roddicka). V žádném případě ho nepodcením, protože je to dobrý hráč.