Federer: Nemůžu být nejlepším hráčem všech dob

V čem jste byl dnes lepší než soupeř?
No, měl jsem ohromný začátek, to mi hodně pomohlo. Řekl bych, že jsem hrál solidně celý večer, celý ten zápas měl vysokou úroveň. Odehrál jsem v prvním setu pár gamů, ve kterých jsem dobře podával, a to mi dalo před druhým setem sebedůvěru. Dobře jsem se pohyboval a vracel hodně míčů a moc Andymu nedovoloval, aby měl nade mnou od základní čáry navrch. V něco takového jsem předtím doufal.

Dal jste dneska také víc es než Andy, to vás muselo potěšit...
To už se stalo, že jsem dal víc es než on. I tak dnes uhrál z podání hodně bodů. Nevypadá to, ale je jich spousta a ty jsou stejně frustrující jako esa. Ale když jsem potřeboval, dokázal jsem zaservírovat dobře. Kolikrát jsem za stavu 30-30 zahrál eso, které mě ušetřilo problémů. To bylo dobře, protože Andy dobře returnoval a hrál agresivně.

Vypadá to, že se z vás stává také král úspěšných námitek proti výrokům rozhodčích.
K tomu potřebujete špatné čárové rozhodčí, ti vám v tom pomáhají.

Nechal jste jejich výrok překontrolovat při dvou úderech za sebou.
Čároví měli několik hodně špatných výroků a hlavní rozhodčí jich taky pár měl. Dnešní zápas byl jedním z těch, kdy je člověk rád, že máme Jestřábí oko.

Teď jste v dalším grandslamovém finále. Je to pro vás skvělý začátek roku, asi hodně jiný než loni...
Jak jsem řekl na kurtu, řekl bych, že jsem tu hrál slušně i loni, akorát jsem pak nestačil na Novaka (Djokoviče). Myslím, že proti mně odehrál fantastický zápas. Byl agresivní, umisťoval podání tak, že mi to hodně ztěžoval. I kdybych byl tenkrát v perfektní kondici, zasloužil by si vyhrát. Měl jsem tehdy nějaké potíže a letos mám o něco lepší los, když jsem v semifinále hrál s Andym, se kterým mám výbornou bilanci. Cítím se líp psychicky a jsem zdravější, takže se můžu soustředit jen na to, abych hrál dobře.

Loni jste říkal, že jste z očekávání stvořil mostrum. Myslíte, že to ještě platí, po loňském roce?
Ještě trochu ano. Pořád mě překvapuje, jak rychle se mění nálada médií a fanoušků. Když s Berdychem prohraju set nebo dva, všichni říkají 'Bože můj, už to není ten starý Federer'. A pak porazíte Del Potra a všechno se zase vrací do normálu. Nedostanete se z formy tak rychle, to není možné. Vím, že hraju dobře, cítím se dobře. Někdy narazíte na rozjetého hráče a s ním prohrajete. Zatím jsem tu byl schopný hru kontrolovat, nakonec i proti Berdychovi. Myslím, že jsem bojoval tvrdě a nakonec si zasloužil zvítězit. Teď mám za sebou dvě skvělé výhry nad Del Potrem a Roddickem a právě teď obvykle začínám hrát nejlíp: ke konci turnaje. Až teď byste měli hráče soudit.

Rafa je momentálně nejlepší na světě. Nemýlím se, když řeknu, že byste ve finále hrál mnohem radši s ním?
Záleží, jak se na to díváte. Rád bych hrál s Fernandem (Verdaskem), protože nikdy předtím nehrál ve finále grandslamu. Hrát s Rafou by samozřejmě bylo více vzrušující, už kvůli historii grandslamových finále, ve kterých jsme spolu hráli.

Říkal jste, že jste tu schopný kontrolovat hru. Jaký byl váš dnešní plán?
Moc velký ne. Proti jiným hráčům možná, ale tady to je spíš o tom 'Vrať míč a uvidí se. Soustřeď se na vlastní podání, abys pokaždé začal dobře, 15:0, a buď agresivní'. S Andym je to jenom o tomhle. Je to zápas, ve kterém si vyměníme pár úderů a pak člověk doufá, že až bude správná doba, přijde s dobrým prohozem. To je můj plán před zápasem - a fungoval dobře.

Jak jste se vypořádal s tím, jak se Roddick za stavu 5-2 v prvním setu začal dohadovat s rozhodčím?
No, já jsem na Andyho chování na kurtu zvyklý. Má hodně energie a vždycky rád mluví s publikem, dělá vtipe, dohaduje se s rozhodčím. Je to zábavný chlapík, mám Andyho rád. Tyhle momenty si spíš užívám, než že by mě rozhodily, vážně.

Jak velká je to výhoda, že jste ve finále jako první? Máte čas navíc, můžete se podívat na ten druhý zápas...
Výhoda to moc není, když vyhraje Rafa. Má tu za sebou jednoduché výhry. Fernando se zdá být fyzicky v pořádku, odehrál pět setů s Murraym, ale potom čtyři s Tsongou v noci. Může být spíš unavený z toho tlaku. Neřekl bych, že ve finále záleží na fyzičce.

Po zápase s Berdychem se ozývali vaši kritici. Motivují vás podobné hlasy?
Neřekl bych, že je to kritika, jen názory. Každý může mít názor a každý si může říkat, co chce. Vím, že jsem neodehrál perfektní zápas, jinak bych byl schopný porazit ho snadněji. Ale kritiku umím přijmout, nemám s tím problém.

Jste určitě hrdý na to, čeho jste dosáhl. Jaký je to pocit být tak blízko novým cílům?
Ano, nevěděl jsem, že je to moje osmnácté grandslamové finále. Jsem za to moc šťastný a jsem na to hrdý. Je to jako s počtem semifinále, do kterých jsem se v řadě dostal. Ukazuje to, jak dlouho se umím udržet na stejné úrovni v dobré formě a dobrém zdraví. To je klíč k úspěchu, na nejvyšší úrovni. Jsem rád, že jsem v tomhle ohledu na stejné úrovni jako Ivan Lendl a Pete Sampras.

Honily se vám tyto věci hlavou na začátku sezony?
Ne, spíš jsem myslel na to, že bych rád začal rok dobrým výsledkem na Australian Open, možná konečně poprvé vyhrál na French Open, získal zpátky titul ve Wimbledonu po té loňské bitvě s Rafou a pak pošesté vyhrál US Open. Tohle jsou věci, na které myslím. A pak, když budu dobře hrát na turnajích ATP, na turnajích Masters, kde se mi loni moc nedařilo, doufám, že znovu budu světovou jedničkou.

Zmínil jste se, že na vás média příliš tlačí...
Nemluvil jsem jen o vás, týkalo se to spousty lidí.

A jindy vás zase vyzdvihují, když vítězíte snadno. Většina z nás dělá povyk kolem toho, že byste mohl vyrovnat rekord Peta Samprase.
Za to jsem vděčný.

Ale byl tu Rod Laver, který nemohl hrát na grandslamech pět let, a Rosewall nehrál 11 let, čili na 44 grandslamech. Co si myslíte o těchto dvou hráčích a vašem a Samprasově rekordu?
Vím dobře o problémech starší generace Lavera a Rosewalla a všech tehdejších hráčů. Proto pokaždé říkám, že jsem moc vděčný za to, co pro nás udělali. Podívejte se, jak vysoké jsou dnes prize money, a na Australian Open dotaci znovu zvyšovali. To je všechno díky tomu, že kvůli penězům vynechali tolik grandslamů. Tenkrát nikdo nevěděl, kudy se tenis bude ubírat, takže by bývalo snazší to odmítnout. Asi nikdy nebudeme vědět, který hráč byl v historii nejlepší, ale myslím, že to je na tom to zajímavé. Samozřejmě, pokud se někdo utrhne a vyhraje 35 grandslamů, pak to bude jasné. Je fantastické, že tu centrkurt pojmenovali po Rodu Laverovi, který toho pro tenis udělal tolik. 14 titulů... Já bych se možná mohl stát nejlepším hráčem naší, otevřené éry, ale nikdy nejlepším hráčem všech dob. Toho jsem si moc dobře vědom.