Djokovič: Roger nám ještě ukáže

Jaké to je, být vítězem grandslamu?
Je to nepopsatelný pocit, o kterém jsem vždycky snil. Nakonec, asi každý hráč o tom sní, řekl bych. Samozřejmě jsem na sebe hrdý. Moc pro mě znamenala podpora rodiny a všech, co tu byli se mnou. Konečně cítím úlevu, loni jsem se na všech grandslamech dostal aspoň do semifinále a na US Open jsem byl blízko vítězství. Dneska jsem proto nastoupil trochu nervózní, protože jsem byl ve zvláštní situaci: finále grandslamu a já v něm jako favorit, to není moc obvyklé. Ale poradil jsem si s tím tlakem.

Jednou jste mluvil o tom, že se v tenisu možná střídají stráže. Co na to říkáte teď, když jste byli s Jo-Wilfriedem ve finále?
No, pořád je to můj první grandslam. Nechci to brát zase tak vážně. Nebudu si teď říkat, že musím dosáhnout ještě výš. Chci si ten úspěch užít a oslavit ho. Pak se uvidí.

Máte pocit, že Rogerova nadvláda skončila?
Ne, to si nemyslím. Jeden turnaj určitě nezmění historii. Samozřejmě, hrál jsem tu výborně, takže jsem si tu, myslím, zasloužil vyhrát, dokonce i nad ním v semifinále. A on to tak bral. On se ale z toho vzpamatuje. Pořád chce být nejlepším hráčem na světě a všichni víme, jak je dobrý. Ještě nám letos ukáže.

Mezi vítězstvím a prohrou bývá tenká hranice a vy už jste ve finále grandslamu zažil oboje. V čem byl dnes ten rozdíl, díky němuž jste vyhrál?
Nehrál jsem s Rogerem (smích). Jak jsem řekl, byl to divný pocit, nastupovat jako favorit. Předtím jsem říkal, že jsem vždycky nebezpečný jako outsider, který nemá co ztratit. (Tsonga) hrál hodně agresivně, hned od začátku. Musel jsem se zklidnit a pořádně se soustředit. A taky mi pomohlo to loňské finále US Open. V klíčových momentech jsem zřejmě byl o něco klidnější a soustředěnější, to byl možná ten rozdíl.

Říkal jste, že jste nastoupil trochu nervózní. Jak jste se s tím zkoušel vyrovnat?
Před zápasem jsem se snažil nemyslet na tenis, prostě na něco jiného. Vykládal jsem vtipy, poslouchal muziku, díval se na komické klipy, prostě dělal cokoliv, při čem bych se uvolnil. Docela se mi to dařilo. A jak jsem přišel na kurt, během dvou vteřin se to změnilo (smích). Když vidíte stadion plný lidí, cítíte se hrdě. A samozřejmě chcete vyhrát, když už chybí jenom krok. Takže jsem začal být nervózní, ale to je, myslím, pochopitelné.

Cítil jste někdy v životě větší tlak?
Ne, asi ne.

Když jste nastoupil jako favorit, oceňujete o to víc Federerovy a Nadalovy úspěchy, když v posledních letech byli ve stejné pozici?
To určitě. Každý, kdo vyhrál grandslam, má můj obdiv a respekt. Teď vím, jaké to je. A doufám, že v budoucnu si to zopakuju.

Je to těžké hrát proti někomu, kdo je takovým miláčkem publika? Už druhý zápas v řadě...
Prostě se s tím musíte nějak vyrovnat, musíte mít v hlavě jen zápas. Jak jsem řekl po utkání, publikum stálo spíš za ním, ale to je pochopitelné. Každý si může vybrat, komu bude fandit. Je to zajímavý hráč - je mladý a do finále se dostal jako nenasazený. Ale i já jsem cítil podporu. Blízko mé lavičky sedělo dvacet, třicet lidí. Celý zápas mě povzbuzovali, to mi hodně pomohlo.

Kdybyste si mohl vybrat, hrál byste celou sezonu na tvrdém povrchu a vyhnul se antuce?
Ano, nejspíš ano. Promluvím si s šéfem ATP, aby se všechny turnaje hrály na hardu (smích). Ale vážně, cílem každého tenisty je hrát dobře na všech površích a myslím, že se mi to v posledním roce a půl dařilo.

Budete to mít letos na Roland Garros těžké?
Řekl bych, že jako vítěz grandslamu teď budu celou sezonu uvolněnější. Je to o moc lepší pocit, nebýt tak pod tlakem.

Ve své zemi už jste celebrita a teď jste vyhrál grandslam. Jak se s tou slávou vyrovnáte?
Tak to chodí, že s úspěchem přichází i sláva. Je to lichotivé, když vás lidé poznávají na ulici a chválí vás, člověk se pak cítí hrdý. Ale je důležité to udržet na uzdě. To se právě učím.

Jaký je váš další dnešní program?
To nechtějte vědět (smích).

Ale já bych rád...
No, vlastně je to tajemství. Máme svůj způsob, jak slavit... Bude to veselá noc.