Dimitrov: Nebudu hledat výmluvy, Tsonga byl prostě lepší

Jak jste se v utkání s Tsongou cítil? Co můžete říct o jeho hře?
Není to pro mě lehká prohra, dost mě to mrzí, protože postup do semifinále jsem si musel opravdu vybojovat. Nemyslím si, že jsem hrál špatně, celý týden jsem se tu cítil dobře, ale vím, že má hra může být ještě o něco lepší, na tu úroveň jsem se ale nedostal, proto jsem dnes prohrál. Musím si z tohoto turnaje vzít to pozitivní a pokusit se to vylepšit. Do Cincinnati ale pojedu s poměrně klidnou hlavou, semifinále rozhodně není špatný výsledek. Prohra mě sice mrzí, nebudu to skrývat, ale čekají mě další turnaje a musím se proto soustředit na ně a myslet pozitivně. US Open je za rohem a já chci být co nejlépe připravený.

Na konci prvního setu jste měl při podání soupeře celkem čtyři brejkboly, ani jeden jste ale nevyužil. To byla velká šance, nemyslíte?
Měl jsem několik brejků, ale on v celém zápase výborně podával, takže ty šance byly vždy rychle pryč. On si podáním pomohl zejména v těch důležitých momentech, což se o mně říct nedá a to je ten rozdíl.

Tsonga má výborné podání, které mu tento týden hodně pomáhá, nejste první hráč, kterého tím zaskočil. Není to ale jediný hráč s tak dobrým podáním, můžete nějak porovnat v čem je jeho servis tak jiný od těch ostatních?
V dnešní době je servis v tenise opravdu hodně důležitý, většina hráčů podává tvrdě. Jo (Tsonga) má velkou ránu, je to kus chlapa, takže když se do toho opře a padne mu to tam, tak je to opravdu náročné vrátit zpátky. On umí servis dobře variovat, dokáže si jím pomáhat - umí podávat tvrdě, ale dokáže i zmírnit a trefit technické podání, což je pro něj velká výhoda, umí tím soupeře opravdu překvapit. Já jsem ale na tvrdá podání zvyklý, Anderson ve čtvrtfinále taky dával velké rány, není to nic, co by mě zaskočilo. Jde spíš o to, jak si kdo servisem pomůže.

Máte tu velkou fanouškovskou základnu - publikum bylo v utkání hodně slyšet, pociťoval jste to?
Musím říct, že je to neuvěřitelné. Všude jsem viděl bulharské vlaječky a nápisy s mým jménem. Moc si té podpory vážím, dodává mi to energii do další práce. Moc se mi to tu líbí, všichni jsou tu neuvěřitelně přátelští, jsou schopní udělat všechno proto, aby se tu lidem líbilo. Všichni si zaslouží velký dík, odvádí parádní práci - nemyslím tím jen rozhodčí a organizátory, ale i všechny dobrovolníky, kteří tu působí. Jsou úžasní!

Odehrál jste tu tři třísetové zápasy, nedošla vám ke konci utkání energie? Hrálo se ve velkém horku, na kurt svítilo slunce, jak jste na tom byl se silami?
Ne, cítil jsem se dobře, jsem na takové podmínky zvyklý, není to nic nového. Hrál jsem sice dlouhé čtvrtfinále, ale to se prostě někdy stává. Je možné, že Tsonga na tom byl se silami o trošku lépe, ale na to se nemůžu a ani nechci vymlouvat, tohle je tenis. Není třeba, abych hledal výmluvy, nejsem ten typ hráče - nemám problém s tím uznat to, že byl soupeř lepší.

Jste jedním z nejmladších hráčů v Top 100 a už jste osmým hráčem světa. Nemyslíte, že je v tenise hodně skvělých hráčů, ale málo titulů? Jaká je vaše strategie? Co je teď vaším cílem, chcete se dostat ještě výš?
No, musím prostě vyhrávat turnaje, jinak to nepůjde. To je to nejdůležitější, jinak člověk na tom žebříčku stoupat nebude. (smích) Ne, teď vážně, myslím si, že už mám za sebou poměrně dlouho cestu. Řekl bych, že jsem se za poslední dobu opravdu zlepšil, sžil jsem se s tenisovým prostředím, nabral jsem nějaké zkušenosti a už prostě vím, jak to chodí. Tou cestou si musí projít každý - někdy jste nahoře, někdy zase dole, ale tak to prostě je. Cílem každého tenisty je uspět na velkých akcích, což je ale v současné konkurenci nesmírně náročné. Myslím, že je to těžší, než to bylo dříve, teď je ta světová špička více vyrovnaná, proto je to náročnější. Je to opravdu o té práci a dřině, kterou tomu dáváme. Můžete vyhrát velkou akci, ale chce čas, nejde to ze dne na den. Věřím, že i já k tomu dojdu.