Dent: Moc nadějí jsem si nedával

Jak se cítíte?
No, po dnešním zápase moc dobře. Od utkání s Almagrem jsem se rozhodně zlepšil. Jak jsem říkal, zápas s Almagrem byl hodně ovlivněný větrem, řekl bych, že po zápase jsme nebyly spokojený ani jeden. Ale dneska už jsem to rozbalil. Teda, párkrát jsem to mohl zahrát o něco lépe, ale jak jsem říkal, držel jsem se svých největších zbraní a odehrál solidní zápas.

Jaké přesně jste měl zranění a kdy jste prodělal poslední operaci?
Říkají tomu spondylolisthesis. To je odborný termín, laicky to znamená, že můj poslední bederní obratel byl zlomený na obou stranách. Při první operaci mi zkusili dát na zlomeninu směs, díky níž by se to spravilo. Nefungovalo to, takže mi to v podstatě spojili. Vzali spodní část L-5 (poslední obratel), dali do toho tyčku a pár šroubů a spojili to.

Kdy to bylo?
Tu druhou operaci jsem podstoupil v září 2007.

Kolik času jste strávil v posteli?
No, bylo to skoro rok, možná o něco míň, mezi těmi dvěma operacemi. Po té první jsem strávil v posteli víc času, od března 2007 do září.

Vypadá to, že jste konečně odehrál zápasy tak, jak jste si představoval. Jaký je to pocit?
Cítím se skvěle. Není to zadostiučinění jen pro mě, ale i pro lidi kolem mě. Dostat se z toho, kde jsem byl, by nebylo možné, kdybych kolem sebe neměl dost lidí, kteří mě každý den podporovali. Moje rodina vůbec neprotestovala. Jenny, moje žena, se mnou byla celou tu dobu, pořád říkala 'Ty to dokážeš, ty to dokážeš'. A speciální dík patří lidem u Bollettieriho. Celý tým IMG patřil mezi ty, kteří mě podporovali nejvíc, takže jim musím poděkovat. Bez nich bych tu určitě nebyl.

Vaše žena je zároveň vaším koučem, že?
Přesně tak. Tenhle týden je mým koučem.

Když jste musel ležet v posteli, myslel jste na okamžik, kdy tu budete znovu stát a možná si zahrajete s Rogerem Federerem na centrkurtu? Věřil jste, že k tomu dojde?
Víte, jsem realista. Když mi řekli o mých vyhlídkách, začal jsem přemýšlet, co bych mohl dělat jiného než tenis. Zahrnovalo to komentování, trénování, to by mě opravdu bavilo, tím bych se chtěl živit, až ukončím kariéru. Ale hrát profesionálně tenis... říkal jsem si "Tohle bych teď udělal jinak, tamto bych taky udělal jinak", ale doopravdy jsem nevěřil, že bych měl znovu tu příležitost. A teď, po roce, po dvou letech jsem tu. A dělám to, o čem jsem si říkal, že změním.

Řekli, že už nebudete hrát, a pak jste se vrátil. Kdy přišel ten okamžik, kdy jste si řekl: ještě musí být nějaká šance?
To se vyvíjelo. Po druhé operaci, která byla úspěšná, mi doktor Todd Lanman řekl: "Víš ty co, vypadá to dobře, měl bys to aspoň zkusit." Tak jsem začal trénovat. To mi pomohlo, když mi řekl, že bych to měl zkusit. Pak jsem začal pracovat na fyzičce. Odehrál jsem turnaj v Carsonu a vydržel náročný třísetový zápas. Prohrál jsem, ale aspoň jsem ho dohrál. Záda trochu bolela, ale nebylo to tak zlé. Řekl jsem si, že to budu zkoušet dál a uvidí se. Moc nadějí jsem si nedával, protože by mě zdrtilo, kdybych si myslel, že se vracím a realita mě vrátila na zem. Ale teď je to pro mě něco jako vysněný comeback. Není to bez chyb, ale to, že jsem tady a pořád hraju a bojuju je splněný sen.

A to, že budete hrát s Rogerem na centrkurtu?
To taky. Roger si bude chtít dát odvetu za juniory.

Povídejte...
No, když jsem dřív hrál a byl v Bollettieriho akademii, každý se ptal: hrál jsi s Rogerem? Hrál jsi s Nadalem? Za tu dobu, co jsme byli na okruhu, jsme nikdy nesehráli profesionální zápas. Pokaždé jsem řekl: Jo, v juniorce s ním mám bilanci 1-0. Bylo to v Rotterdamu, kde se hraje kvalifikace na Wimbledon. V Roehamptonu, omlouvám se. Už je to dlouho, musíte mě omluvit.

Jste si jistý, že letos nebudete hrát na antuce? Chcete se dostat do lepší kondice?
Je to takový nápad. Vyhrávat je úžasné, miluju, když vítězím. Ale mým cílem je vyhrávat tituly. Abych toho byl schopný, musím být na kurtu rychlejší a v lepší kondici. Na některých věcech ještě musím zapracovat a to není možné, když hrajete na turnajích. Takže možná vynechám ty týdny, kdy se hraje na antuce, a měsíc, měsíc a půl budu dřít.

Řekl jste, že teď děláte věci, které jste si přál dělat. Co například?
No... možná to tak nevypadá, ale třeba že na kurtu dávám míň průchod negativním emocím, vlastně emocím vůbec. Zkouším se na to dívat skoro vykalkulovaně. Jdu z kurtu a říkám si jen: který úder mě zrazoval? Který mi pomohl vyhrát zápas? Prostě na tom pracuju, beru to tak, jak to je. Dřív bych byl po vyhraném zápase rozrušený a takhle bych věci neanalyzoval. Myslím, že kdybych se tak, jak se chovám dnes, choval už předtím, byl bych mnohem silnější hráč.

Myslíte třeba moment, kdy jste hodil raketou a zranil jste si ruku?
Ano, přesně, to jsem dal průchod emocím. Ale já mluvil spíš o tom, co se děje po zápase. Víte, když vzrušení opadne, už se na zápas nedívám tak zaujatě. Říkám si spíš: dobře, projdeme si to úder po úderu. Podíváme se na to, co bylo špatně, co dobře, proč a podobně.

Patříte mezi - dnes vzácné - tenisty hrající servis-volej. Myslíte si, že to pro vás bude výhoda, až se dostanete do dobré kondice?
Rozhodně. Myslím si, že jít na síť po prvním servisu, když máte první podání dobré, je obrovská výhoda. Víte, soupeř nemůže servis jen tak vrátit, na síti hraju dost dobře na to, abych si s tím poradil. S druhým podáním je to horší, ale na podobnou otázku už jsem odpovídal včera. Dobré na tom je, že mám pocit, že můžu hrát i jinými styly. Takže až začnu hrát konzistentně, bude to pro mě výhoda.