Čilič po triumfu na US Open: Byl to nejlepší turnaj v mém životě

V první řadě vám moc gratuluji k prvnímu grandslamovému titulu. Jak se teď cítíte? Minulý rok trest, letos vítězství, to je parádní posun...
Je to neuvěřitelné, že jsem teď grandslamový šampion. Pořád si na to nemůžu zvyknout. Je to splněný sen, je to něco, po čem jsem vždycky toužil a v posledních týdnech se mi to začalo plnit - zlepšoval jsem se, cítil jsem se výborně a věřil jsem, že mohu uspět. Odehrál jsem tady v New Yorku několik skvělých zápasů a porazil jsem v nich řadu špičkových hráčů. Je to obrovský úspěch a velký zlom v mé kariéře. Je to odměna pro mě, ale i pro celý můj tým, pro mou rodinu a všechny mé fanoušky. Je to vrchol mé kariéry, jsem neuvěřitelně šťastný.

Před tímto zápasem jste měl s Nišikorim bilanci 2-5 a poslední tři vzájemná utkání jste prohrál. Myslel jste před zápasem na tuhle bilanci? Změnil jste nějak taktiku oproti předchozím duelům?
Hráli jsme spolu už poměrně dost zápasů, ale ještě nikdy jsme spolu nehráli na tak velké akci. Byl to určitě nejdůležitější den pro nás oba - finále grandslamu nehrajete každý den. Já jsem věděl, že pokud budu hrát dobře, tak můžu vyhrát. Většinou spolu hrajeme dost vyrovnané zápasy, třeba i ten letos v Brisbane byl dost těsný, ale to se nedá porovnávat s tím dnešním zápasem. Je to určitě velký rozdíl, jestli hrajete ve třetím kole, nebo ve finále grandslamu. Nějakou taktiku jsem měl, ale počítal jsem s tím, že ji budu trošku měnit, nikdy totiž dopředu nevíte, jak se zápas bude vyvíjet.

Vzhledem k loňské situaci, kdy jste několik měsíců nehrál, co bylo nejtěžší na cestě zpět na tour? Co se za tu dobu změnilo?
Musím říct, že jsem si v průběhu těch měsíců odpočinul a načerpal jsem novou energii. Když jsem se vracel, tak jsem chtěl hrát, byla ve mně taková ta velká chuť zase bojovat o vítězství. Myslím si, že jsem se celkově za posledních pár let dost změnil, přijde mi, že jsem tenisově dospěl, užívám si hru a věřím si, což je hodně důležité.

Co váš úspěch znamená pro Chorvatsko? Mluvil jste už s přáteli nebo s rodinou? Jaká je ve vaší zemi atmosféra?
Už před zápasem jsem mluvil s rodinou a přátelé mi posílali zprávy a tak. Říkali mi, že si prý ani neumím představit, jak mi všichni fandí, jak mi drží palce. Pro mě je to skvělá zpráva, moc si toho vážím a děkuji všem za podporu. Myslím, že dnešek je to velký den pro mě, ale i pro celé Chorvatsko.

Od kdy vás trénuje Goran Ivaniševič?
S Goranem spolupracuju už od loňského září. Už od začátku tvrdě pracujeme a snažíme se vylepšit mou hru. Goran má spoustu zkušeností, hodně toho dokázal a já jsem si jistý, že mi má co nabídnout, že mi může pomoct. Hodně mi toho dal a já si každé jeho rady a pomoci nesmírně vážím.

S čím konkrétně vám nejvíce pomohl? Můžete ho nějak porovnat jako hráče a jako trenéra?
Všichni víme, jaký byl na kurtu. Chtěl vyhrávat a těžko pak kontroloval své emoce. Při tréninku je ale úplně jiný, řekl bych, že je většinou dost klidný a vyrovnaný. Přinesl do týmu dobrou náladu a nový pohled na určité věci. Ta práce s ním mě baví, což je taky dost důležité. Je s ní velká zábava.

Pamatujete si na Wimbledon 2001?
Na to se mě teď všichni ptají. (smích) Jasně, že si to pamatuju, byl to velký okamžik pro celé Chorvatsko. V té době jsem byl na táboře poblíž našeho města, takže jsme to všichni sledovali tam. Když pak přijel domů, tak ho všichni vítali a byli z něj nadšení.

Když se tehdy Goran vrátil domů, tak prý hned skočil do moře. Uděláte to také?
Ne. (smích) Já teď jedu na Davis Cup.

V rozhovoru po utkání jste říkal, že za vším stojí tvrdá práce, něco jako 'snaž se a výsledky přijdou'. Jak moc těžké to je stát se grandslamovým vítězem?
To určitě je. Sám jsem to v posledních letech poznal, když jsem na žebříčku kroužil někde okolo patnáctého, dvacátého místa. Neříkám, že je to špatné, ale chtěl jsem víc. Byl jsem hodně motivován těmi, co byli v žebříčku výš než já. Myslím, že právě letos přišel ten zlom - dokážu hrát víc konzistentně a mám vyrovnanější výsledky než v předchozích sezonách. Tady v New Yorku to bylo takové vyvrcholení, poslední tři zápasy byly parádní, v nich se mi opravdu sešlo všechno, co bylo potřeba.

Před předáváním trofejí jste někomu volal. Komu?
Chtěl jsem zavolat rodině do Chorvatska, protože tady v New Yorku je jen můj mladší bratr, studuje tu na univerzitě. U nás se prý slavilo už od čtvrtfinále, byla to údajně velká party. Po finále jsem jim chtěl všem poděkovat za podporu a lásku, kterou mi dávají.

A dovolal jste se?
Bohužel ne a pak už jsem neměl čas, takže jsem jim volal až později.

V posledních letech triumfovali na grandslamech pořád ti stejní hráči - Djokovič, Nadal, Federer a Murray. Letos to v Melbourne prolomil Wawrinka, když vyhrál Australian Open, teď na US Open jste pro změnu triumfoval vy. Co to může znamenat pro budoucnost mužského tenisu?
Někteří si přejí, aby vyhrávala 'velká čtyřka', protože asi nejvíc přitahují diváky na stadiony i k televizi. Jsou to všechno velcí šampioni, které uznávám a obdivuju. Je ale jasné, že určitá změna tenisu pomůže, někdy to přijít muselo. Letos je ta sezona trošku oslabená tím, že třeba Murrayho trápí záda, Wawrinka po výhře v Austrálii taky nehrál moc dobře a Rafa tady v New Yorku nebyl. Tím byla ta brána pro nás ostatní víc otevřená. Řekl bych ale, že příští rok už to bude zase jiné, ta konkurence bude mnohem větší, protože se nahoru derou mladí hráči, kteří mají velké šance uspět.

Slyšel už jste to, že žádný chorvatský hráč neprohrál pondělní grandslamové finále? (smích)
Jo, slyšel jsem o tom. Už je to 13 let, co Goran vyhrál Wimbledon, ale bylo to taky v pondělí.

Pocházíte z poměrně malé země, ta má ale za sebou řadu tenisových úspěchů - Ivaniševič vyhrál Wimbledon, byl světovou dvojkou, potom Ljubičič, který byl třetím hráčem světa, pak Ivo Karlovič, což byl hráč Top 15, a teď i vy, vítěz US Open. Nemyslím si, že by měl tenis v Chorvatsku tak dlouho tradici, jak se u vás tenis bere?
Cítím, že v Chorvatsku dělá spousta lidí nějaký sport a vůbec přitom nehledí na to, jaký ten sport je. Většina z nich si najde to, co je baví a snaží se tomu dávat maximum, chtějí být v něčem dobří, chtějí vyhrávat. Nemáme u nás dobré tenisové školy a tenisová tradice u nás opravdu není tak dlouhá. Nemáme tenisová střediska jako ve Francii, ve Španělsku nebo v Americe, ale o to větší úspěch je to, že se někdo dokáže vypracovat k dobrým výsledkům.