Chtěl bych si s Federerem zahrát ještě jednou

Jak jste se dnes cítil?
No, bylo to trochu moc rychlé. Příliš rychlé (smích).

Co jste říkal na to, jak se dnes chovalo publikum?
Bylo úžasné, prostě úžasné. Lidi si možná mysleli, že je to můj poslední zápas na tomhle kurtu, a ten je pro mě hodně výjimečný. Odehrál jsem tu tři grandslamová finále a jedno čtvrtfinále, hrál jsem tu ve finále Davis Cupu. A taky jsem tu teď zlomil rekord. Když si projdu svou kariéru, tak z deseti nejdůležitějších zápasů jsem jich tu odehrál aspoň pět nebo šest.

Takže to nebylo jednoduché, dát mu sbohem?
Třeba se ještě vrátím (smích).

Rogera vídáte na kurtech už skoro deset let. Změnila se letos jeho hra oproti dřívějšku?
Pořád na sobě tvrdě pracuje, pořád se zlepšuje. V posledních čtyřech letech se z něj stal fantastický hráč, a myslím, že dnes je ještě lepší. Taky je z něj lepší atlet, pohybuje se neuvěřitelně dobře. Když hraje, všechno vypadá jednoduše. Vypadá to, že vám nedává prostor. Není kam dát eso, protože vrací všechno. Má dost času když útočí, má dost času i když je v defenzivě. A když jde na síť, skoro nenajdete skulinku, kde ho prohodit.

Dá se říci, že proti němu hrajete rád, i když je tak těžké ho porazit?
Hrozně rád bych si s ním zahrál ještě jednou. Moc rád.

Proč?
Protože to, co dělá, je prostě nádhera. To si neumíte představit. Víte... V posledních třech týdnech hraju dobře. Porazil jsem pár dobrých hráčů. Před dvěma dny jsem porazil Američana Isnera ve třech setech, hrál jsem dobře. Před týdnem jsem porazil tři soupeře, mezi nimi Jamese Blakea, jednoho z nejlepších tenistů světa. V listopadu jsem porazil Roddicka. Porazil jsem Djokoviče. Tím chci říct, že i proti vynikajícím hráčům dokážu hrát dobře. Ale dnes jsem měl pocit, jako by spadl z jiné planety. Možná jsem mohl zkusit hrát tvrději, možná... Ale podívejte se na statistiky: měl jsem jen čtyři nevynucené chyby, jenže on dal 58 vítězných míčů skoro za 58 minut (smích). Servíroval jsem dobře, pohyb jsem měl dobrý, fyzicky jsem na tom byl dobře. A vyhrál jsem tři hry, a to není moc (smích).

Je to frustrující pocit, nebo to berete tak, že ho dokáží porážet dva, možná tři hráči?
Není moc hráčů, kteří by se mnou dokázali takhle zamést na tvrdém povrchu, v hale nebo na trávě. Moc jich není. Nejspíš jen jeden. Ale ani nemám pocit, že bych byl úplně mimo. Neřekl bych, že jsem mohl zlepšit tohle nebo tamto. Zkoušel jsem útočit, ale když útočíte, tak vás prohazuje. Z forhendu, z bekhendu. A když se mění strany, je jedno, jestli hraje s větrem nebo proti němu. Jako by na tom nezáleželo. Možná mu nikdo neřekl, že to tam foukalo (smích).

Myslíte, že z Richarda Gasqueta může vyrůst stejně šikovný hráč, jako jste už tak dlouho vy?
Richard je už teď lepší, než já kdy byl. Je světová osmička, toho jsem já nikdy nedosáhl. Asi nebude hrát na 62 grandslamech, i když bych mu to přál. Ale včera jsem ho viděl hrát - hrál neuvěřitelně. Neuvěřitelně. Má velmi dobrou fyzičku, velmi dobré údery. Zítra má velmi těžkého soupeře (Igora Andreeva), ale kdo ví?

Když tedy vezmeme herní styl, vydá se ve vašich stopách?
Hrajeme odlišně. On má jeden z nejlepších bekhendů na světě. Ve Francii se o něm mluví už od jeho 10, 12 let. Už deset let cítí ten tlak a přitom se zlepšuje každým rokem. Všichni ale čekají, že vyhraje grandslam, a s tím není jednoduché se vyrovnat. Teď totiž vyhrávají grandslamy jen dva chlapíci.