Blog: Katarina Srebotniková v Portoroži

Všechny vás znovu zdravím :)

Jsem nadšená, že vám můžu znovu psát z Portorože. Už je to skoro rok, takže toho musím hodně dohnat. Letos mám dobrou sezonu a moc se těším, že si tenhle týden zahraju i ve své zemi.

Konec Wimbledonu pro mě nebyl šťastný. V neděli pršelo, a tak se finále smíšených čtyřher začalo hrát pěkně pozdě a když jsme hráli, už byla pořádná tma. Prohráli jsme první set a ve druhém se nás rozhodčí ptal, jestli to nechceme dohrát další den. Samozřejmě jsme řekli, že ne, a prohráli jsme. Ale to je OK. Prostě nám moc nepřálo štěstí s počasím. Potom jsem se vrátila do svého domu v Dubaji, ale nějak jsem se tam nachladila. Řekla bych, že kvůli tomu vedru, protože kvůli němu je všude klimatizace a možná to bylo z ní...

Minulý týden jsem v Portoroži odpočívala a dostala se z toho. Každý den jsem trénovala, ale měla jsem taky hodně volna. Loni jsem tu týden před turnajem chodila každý den plavat a letos jsem byla jen jednou. Když je člověk nemocný, není to moc dobrý nápad, tak jsem to omezila. Celý týden jsem se ale soustředila na tenis a dnes, první den turnaje, se cítím v pohodě a fit. Teď už se budu na tenis soustředit stoprocentně a tak to má být. Když vyhraju, možná pak skočím do moře! To by mě ale čekala ještě dlouhá cesta a tak dopředu nemůžu myslet.

Ten týden před turnajem je tu klid, ale všichni lidé v klubu jsou moc hodní a snaží se, abysme si tu připadaly jako doma. Je tu chlapík, který se tu stará o kurty - jmenuje se Valter - a ten každé ráno, když trénuju na centrkurtu, nosí mé trenérce Biljaně hrnek kafe a květinu. Je to od něj moc milé. Až mu musela říct, aby ji tak nerozmazloval, že pak nebude chtít odjet! A já mu řekla, že by s tím měl přestat, protože to potom ode mě bude chtít taky.

Nebo další příklad, jak jsou tu lidé hodní... Vždycky obědváme v klubu a v pátek za mě někdo - můj fanoušek - zaplatil útratu. Šla jsem platit a řekli mi, že už to platil on. To od něj bylo milé, bylo to poprvé, co se mi něco podobného stalo! Šla jsem za ním a poděkovala mu a pak jsme si povídali. Každý rok se sem vracím a opravdu se tu cítím jako doma.

Minulý týden jsem taky absolvovala focení. Zároveň jsem poskytla rozhovor slovinskému časopisu, ale hlavní bylo to focení. Bylo to kousek od kurtů, počasí bylo úžasné a udělali všechno pro to, abych se cítila uvolněně. S fotografkou Majou byla radost spolupracovat, odvedla skvělou práci. Součástí mého blogu je fotogalerie, kde se na některé snímky můžete podívat. Normálně nás tenistky takhle vidět nemůžete, nebo alespoň mě ne. Trenérka mi začala říkat "Kati Zeta-Jones", haha. Moje přezdívka je Kata, ale blízcí přátelé a rodina mi říkají Kati, proto mi tak začala říkat... Když mě někdo z nich osloví normálním jménem, tak vím, že jsem udělala něco špatného... ale to je jiný příběh.

Dnes jsem se fotila znovu. Něco podobného dělali letos v Římě už s Jelenou Jankovičovou a Annou Čakvetadzeovou. Tady jsem to byla já a Maria Kirilenková: stylisté a kadeřníci na nás zapracovali, potom jsme odpověděly na pár otázek novinářům a pózovaly fotografům. Bylo to super. Když jsem pak šla na večeři, pořád jsem tak byla nalíčená a pár stolů ode mě seděla Maria a vypadala stejně. Pořád to ale vypadá lépe, než když se líčím sama. Jsou to profesionálové, kteří odvedli skvělou práci.

Možná si vzpomenete z mého loňského blogu, že si před tenisem ráda zahraju stolní tenis, abych se rozcvičila. Po nedělním tréninku jsem hrála s trenérkou. Vlastně to ona mě vyzvala. Většinou ji porážím, i ve fotbalu, ale teď mi nakopala zadek jako nikdy předtím! Pak mi řekla: "Kati, teď si to budu užívat, protože tohle se neděje moc často." Odpověděla jsem jí, že to je v pořádku. Asi je lepší, že jsem prohrála, protože kdybych pořád vyhrávala, začala bych být nafoukaná, a to není nikdy dobré. Takže jí gratuluju :)

Bydlím na stejném místě jako loni, akorát v jiném pokoji, vlastně přesně o patro níž. Biljana a její rodina - má manžela a dvě děti - jsou v tom pokoji, ve kterém jsem byla loni. Miluju, když jsou s námi na turnajích, většinou je to jen tady. Doufám, že tenhle týden nebudou moc hlasití, jinak budu muset raketou bouchat do stropu. Ty děti jsou plné energie, jinak jsou ale moc, moc milé. Ještě jsem do stropu nebouchala, nejspíš ani nebudu muset.

Tak to je zatím všechno, jdu si lehnout... Zítra se zase ozvu!

Kata :)