Bhupathí: S Paesem jsme si jako spoluhráči nesedli

Jste známý tím, že říkáte, co si myslíte. Často je však vaše kritika odsuzována pro přílišnou upřímnost.
Někteří lidé to považují za drzost, ale já nerad chodím kolem horké kaše. Pokud musím něco říci, pak si prostě neberu servítky. Řekni, co říci musíš a svůj problém řeš. Někteří lidé to upřednostňují, jiní zavrhují. To je můj styl. Žiji s tím a také s tím zemřu, aspoň doufám (smích).

V roce 1995 jste se přeorientoval na čtyřhru. Bylo to proto, že jste neměl tak velký úspěch jako sólový hráč?
Nemyslím si, že bych byl špatným sólovým hráčem. Vyhrál jsem první challenger, do kterého jsem nastoupil. Myslím si, že největší chyba, kterou jsem v životě udělal, bylo hrát s Leanderem. Dělám si legraci (výbuch smíchu..., krajan a daviscupová spoluhráč Prakash Amritraj sedící vedle něj jen dodal: "No zrovna na tuhle větu jsem čekal! Věděl jsem, že to řekneš."). No, po pravdě si myslím, že mou největší chybou, kterou jsem po výhře na challengeru udělal, bylo to, že jsem se vrátil na univerzitu, kde jsem promrhal zbytečně 6 měsíců poté, co jsem nahrál 150 bodů. Když jsem se vrátil zpět, měl jsem body z šampionátu, které se mi pak přičetly k těm, které přišly poté, co jsem začal tak úspěšně hrát čtyřhru. Takže si myslím, že se jednalo o takovou souhru náhod. Po pravdě řečeno dnes ničeho nelituju.

Asi nikdy Vás nepřestane pronásledovat to, že Vás neustále porovnávají s Leanderem. Jak to na Vás působí?
Je to naprosto odlišné. Není pochyb, že Leander je náš nejúspěšnější hráč v Davis Cupu, takže mne nemůžete dávat do stejného kontextu. Bohužel ti, kteří to dělají nejvíce, jsou média. Samozřejmě, že čtenáři věří tomu, co je uvedeno v novinách. Takže Vy tyto dvě věci prosím rozlišujte, navíc jak Leander říká, já nejsem dobrým sólovým hráčem (smích). Chci hrát stále dobře a zůstat zdravý. Uvidíme, jak to dopadne.

Byl jste prvním Indem, který v roce 1997 vyhrál grandslam. Změnil se postoj lidí po tomto Grand Slamu. Brali Vás lidé jako velkého hráče?
Nejsem si úplně jistý od kdy mne lidé začali brát vážně, ale hlavní je to, že mne berou vážně teď a to je to, co je pro mne důležité.

Popište, jak jste se cítil v roce 1999.
No, bylo tam pár věcí, které byly pro tento rok opravdu výjimečné. Mezi nejhezčí vzpomínky patří bezpochyby výhra ve Wimbledonu, díky které jsem se najednou stal světovou jedničkou. Výhry ve Wimbledonu si hráč váží o to víc, neboť travnatý povrch patří dle mého názoru k těm nejhorším. Ten rok jsme si užívali hřejivý pocit slávy. Navíc nás provázela pořádná dávka štěstí. Mám na mysli čtyřhru kdy jsme 0-2 na sety proti Lareauovi a O´Brienovi a v semifinále jsme pak vyhráli 7-5 až v pátém setu proti Santorovi a Delaitremu. Měli jsme opravdu velké štěstí. Celé to skončilo cennou trofejí, kterou mám vystavenou na speciálním místě.

Máte nějaký nejoblíbenější grandslam?
Nemůžu říci nic jiného než čtyřhru na Wimbledonu. Také čtyřhra na US Open je výborná. Každý z těchto dvou zápasů byl pro mne určitým způsobem jedinečným.

A jaký zápas jste si nejvíce užil?
Asi výhru při smíšené čtyřhře na Australian Open, protože se zrovna v té době na profesní dráhu vrátila Martina Hingisová a tak zápasy provázelo spousty pozornosti jak ze strany médií tak natěšených fanoušků.

To bylo v roce 2007?
Ne, v roce 2006.

V minulém roce jste žádný grandslam nevyhrál?
Vím, je to překvapivé, ale ne.

Jaké jsou Vaše cíle? Chtěl jste 50 titulů?
Ano, stále mi jich ještě sedm chybí.

10 grandslamů?
Páni, to by se mi líbilo.

A co olympijská medaile?
Tak to by bylo super.

Jak dlouho se ještě chcete hrát?
Do roku 2012.

Chtěl byste hrát v Londýně?
Ano, rád bych. Na trávě na Wimbledonu - to by bylo opravdu něco mimořádného.

V roce 2006 na Kingfisher Open jste prohlásil, že to bylo naposledy, co jste hrál za Indii. Byl jste přesvědčen, že změníte názor a pak přišla Dauhá, kde jste uvedl, že nikdy nebudete hrát ve dvojici s Leanderem. Nyní s odstupem času o vás dvou hovoříme jako o spoluhráčích pro OH v Pekingu. Můžete to vysvětlit někomu, kdo nemá tušení, co se tehdy mezi Vámi a Leanderem stalo?
Víte, co jsem za typ člověka. Když jsem řekl, že hrát nebudu, tak bych za normálních okolností už skutečně nehrál. To by se také stalo, kdyby mě nechali na pokoji. Ale jak víte, najednou začnete zvedat telefony od všech možných lidí, které Vás upozorňují na vyšší moc různých asociací a vlády. Na konci dne už jsem neměl důvod pokračovat v Davis Cupu a dnes si myslím, že jsem nebyl v pozici, abych vysvětloval všechny své problémy, protože lidé by si stejně vedli svou a mysleli by si, že mám prostě osobní problémy s Leanderem stejně tak, jako že Leander má problémy se mnou. Prostě jsem si myslel, že bude pro všechny nejlepší, když odstoupím. Ale teď se objevily problémy i ve zbytku týmu. Tento rok se musím stát užitečnějším, ještě před olympiádou. Nejsem si moc jistý, jestli bych vůbec hrál Davis Cup, kdyby to nebylo kvůli olympiádě. Ale nyní jsem na olympiádu připraven a jsme v play-off o Světovou skupinu. Moc dobře si pamatuji, co jsem říkal - i přesto, že bych nehrál v Davis Cupu a Indie by mě potřebovala do světové skupiny, tak bych pomohl.

Vašemu vztahu s Leanderem samozřejmě rozumíte nejlépe Vy dva. Jaké jste prožil největší zklamání během doby, co se znáte?
Podle mě největší chybou, kterou jsme udělali, bylo to, že jsme spolu přestali hrát. Neustále jsme se snažili spolu znovu začít hrát, ale nedělalo to dobrotu. Když hrajete s někým v týmu, musí Vás to s ním bavit. Bylo nad slunce jasné, že nás to spolu zkrátka netěšilo. Když s někým trávíte celou sezónu, tak si prostě musíte padnout do noty a měli byste jeden ve druhém najít nejen spoluhráče ale také kamaráda. Naneštěstí pro nás dva jsme si však rozuměli lépe s ostatními hráči, zkrátka jsme si coby spoluhráči nesedli.

Myslíte, že existuje nějaký zvláštní důvod, proč jste si při hře nerozuměli?
Pravděpodobně se jednalo o kombinaci několika faktorů. Nyní mám opravdu velmi dobrý tým, který pro mě pracuje a uznává mou hru. Řeší velmi naléhavé problémy. Např. v letošním roce se řešil Yuvraj Singh. Odvádí velmi dobrou práci a když jsem tu, tak probíhají neustále porady. Každopádně mě to baví. Sice je to docela hektické, ale jinak už žít ani neumím.

Vaším největším klientem je Sania Mirza, kterou znáte poměrně dlouhou dobu. Hodně se spekuluje, že jste na ni vyvíjel velký tlak. Nakonec se však pozornost přeorientovala na ni. Změnila se nějakým způsobem pod tíhou tohoto tlaku?
Nemyslím si, že by ji to nějak změnilo. Pro svou rodinu a nejbližší přátele zůstala stejná. Avšak hodně změnila své chování vůči vnějšímu světu, který její případné chování podrobí hlubšímu zkoumání pod drobnohledem.

Její absence v Bengalúru byla přičítána z velké části tomu, že by se jednalo o vyhazování peněz oknem. Co mi k tomu řeknete?
Nikdy to nebyla věc peněz. Ze všeho nejdůležitější je vůle něco dělat. Ona ráda hraje, ale měla by se dostat do stavu, kdy by chtěla hrát. To se nestalo, protože dvakrát po sobě vyšlo v diskuzi s ní najevo, že ji to už nepřináší radost. Rozhodli jsme se pro to, že ji dáme čas.

Vaší nejnovější snahou je hledání a vychovávání nových talentů. Jak moc je toto korigováno komerčními zájmy a do jaké míry do toho zasahuje koncern indického tenisu?
Obě tyto skutečnosti mají vliv na naši práci. Všechny akademie napříč zemí i některé v Dubaji jsou komerční. Chceme poskytovat služby velkému množství lidí, kteří chtějí hrát tenis, obzvláště pak Indům. Avšak pokud se týká elitní skupiny, kterou máme ve Village, byla zorganizována z naší vlastní iniciativy. Každý rok si vybereme skupinu dětí a děláme vše, co je potřeba. Akademie vystupují jako takové shromaždiště hráčů. Pokud v nich zpozorujeme talent brzy, pak může být součástí našeho elitního programu. Prvních šest, které jsme vybrali, si vedou velmi dobře. Pět hráčů z této šestice patří mezi 100 nejlepších hráčů v juniorech. Nová skupina se zdá být také velmi nadějná, tam je jich celkem 15.

Řeknete nám jména těch nejnadanějších?
Akash Wagh a Christopher Marquis jsou opravdovými talenty a brzy je čeká velký skok. Nechceme nějakým významným způsobem měnit jejich hru.

Máte nějakého tajného kandidáta?
Ne. Odhaduji, že AITA uvede některá jména a my si pak budeme muset vybrat.

Co když AITA nebude souhlasit se jmenováním kapitána, který nebude hrát?
To neudělají. Ujistili nás, že budou naslouchat každému a dělat vše pro dobro týmu. Myslím si, že ať už slyšeli cokoliv, tak Leander je správnou volbou.

Leander vyvolal četné diskuze.
Nemyslím si, že je ideální mluvit o spoluhráčích během soutěže. Nicméně prohlásil, že nic takového neudělal. Jedná se o nedorozumění médií.

Vypadá to, že netrávíte příliš času doma. Nestěžuje si Vaše manželka?
Shweta v posledních letech hodně cestovala se mnou. Takový životní styl mám už od doby, kdy jsem hrál za juniory. Nedá se tak ale žít věčně.

Plánujete rodinu?
Až přijde čas. (smích)