V Olomouci šokovala, teď má jasno. Snad mě tenis bude živit, věří Sedláčková

Pokud vám její jméno nic neříká, tak vězte, že čtyři roky studovala ve městečku Tuscaloosa v Alabamě obchod a tamní systém univerzitního sportu ji pomohl, aby zůstala po celou dobu ve formě. "Když jsem odlétala do Ameriky, tak jsem si vůbec neuvědomila, jaké je stipendium výhra. Člověk pak má ale v ruce lístek a ten využívá se vším všudy," vypráví pražská rodačka v rozhovoru pro Livesport Zprávy.

V Olomouci si Sedláčková poradila s velezkušenou Slovinkou Dalilou Jakupovicovou i s vycházející českou hvězdičkou Nikolou Bartůňkovou. Stopku ji vystavila až Anastasiia Soboljevová z Ukrajiny, aktuálně 227. hráčka světa, s níž prohrála 5:7 a 5:7.

Na domácím turnaji jste hrála poprvé od roku 2020. Bylo těžké, dostat se na olomouckou "pětasedmdesátku"? Vždyť jste vůbec nefigurovala v žebříčku WTA.

"Je pravda, že když jsem poslala přihlášku, tak jsem byla čtrnáctá pod čarou pro kvalifikaci. Ale cítila jsem, že šance hrát existuje. Ten turnaj byl z nějakého důvodu prostě prázdný. Spousta holek se odhlašovala, takže místa nakonec byla i pro náhradnici. Měla jsem asi zrovna kliku, protože bývají turnaje, kde se tohle neděje. Ale ve finále ten turnaj neměl špatnou kvalitu, hrály tam holky okolo dvoustovky, takže to bylo docela silné."

A váš pocit z návratu?

"Olomouc vyšla, jsem za to ráda. On často stačí jeden zápas a člověk si uvědomí, že to jde, začne hrát svou hru. Hlavní cíl byl, se do toho turnaje dostat a uhrát jeden zápas, to navíc už byl bonus. Ale člověk potom chytne slinu a tak se přiznám, že jsem po tom prohraném čtvrtfinále byla trošku zklamaná. Myslím, že mi tam ke konci v těch rozhodujících chvílích trošku docházely síly. Ale jinak jsem samozřejmě za takový začátek ráda a asi jsem to až takhle dobré nečekala."

Vy jste oproti spoustě jiných tenisových talentů zvolila jinou cestu a vydala se za studiem. Ale nyní třeba vídáte na grandslamech Lindu Noskovou, kterou jste před odletem do zámoří porazila.

"Já jsem tehdy ty turnaje sice objížděla, ale myslím, že mi spousta věcí do dobré úrovně chybělo. Ale ten zápas si docela pamatuju. Byla to docela dlouhá třísetová řežba. Linda sice tehdy byla hodně mladá, ale už byla jedna z těch největších nadějí. A taky to nakonec dokázala, dnes je jedna z nejlepších v Česku. Každopádně, ten zápas v Jablonci mi sednul a myslím, že úroveň toho tenisu už tehdy byla docela vysoká. Dnes, když si to člověk uvědomí, tak to určitě motivuje do budoucna, ale motivovalo mě to samozřejmě už tehdy. Každopádně, já jsem tu svojí cestu zvolila trošku jinak."

Studium v zámoří a poté návrat k tenisu. Podobnou cestu volila třeba Gabriela Knutsonová. Stihly jste si o tom něco povyprávět?

"Ty naše příběhy se trochu liší. Ale ano, nedávno jsem se s ní bavila a vím, že byla v Americe velice úspěšná. A také na ten světový okruh najela velice slušně. Mám ale pocit, že v posledních letech je to studium v USA lákavé, odchází tam hodně lidí. A už ne jen z Česka. Když tam člověk je, tak zjistí, že tam míří holky ze všech koutů světa. Prostě jdou za tenisem do Ameriky."

Knutsonová odmítla větrné elektrárny, aby si splnila sen

Jak dobře tenisty připraví americký univerzitní systém soutěží?

"Hrála jsem tam turnaje za tu mou univerzitu a myslím, že ta čtyřletá průprava byla hodně výživná. Během studijního roku jsou dvě sezony, ta podzimní je spíš individuální. Vlastně každý víkend se hraje od pátku do neděle. Ať už jsou to zápasy v konferenci, nebo i ty nekonferenční zápasy. Je toho prostě dost. Největší váhu má samozřejmě ten finálový turnaj NCAA, který letos vyhrála Dasha Viďmanová. Na ten jsem se kvalifikovala jen jednou, když jsem byla v prváku a pak mi to utíkalo. Ale jinak si myslím, že se mi dařilo, měla jsem tam i dobré výsledky proti hráčkám, které jsou aktuálně okolo 200. místa žebříčku. Takže určitě jsem v zámoří kontakt neztratila a myslím, že mě to připravilo docela dobře."

Tenistů a tenistek, kteří prošli americkým univerzitním systémem a usadí se na velkých turnajích, ale zase tolik není. Ve špičce možná vídáme jen Bena Sheltona nebo Emmu Navarrovou. Myslíte, že investovat čas do studia je poté pro tenisovou kariéru handicap?

"Spíš si myslím, že spousta těch, kteří dostudují pak volí profesní kariéru. Amerika všem těm studentům otevírá skvělé možnosti, a třeba ti zahraniční se tam často usadí. Znám několik holek, co hrály výborný tenis ale dnes mají v USA výbornou práci. Anebo prostě to období studia a tenisu bylo tak intenzivní, že toho mají dost a s tenisem už nechtějí dál pokračovat. Já jinak při tom mém návratu cítím, že se člověk sice trochu rozkoukává, ale zase to takový výrazný handicap není."

Dnes jste zpět doma. Dostane tenis prioritu, nebo si budete hledat práci?

"Aktuálně je můj cíl to, aby byl tenis zároveň i má obživa. Samozřejmě na to člověk nemůže spoléhat, ale myslím si, že když budu pokračovat v tom, co dělám, tak by mě to mohlo nějak vystřelit nahoru. V záloze mám samozřejmě i ten papír, že mám na americké univerzitě vystudovaný byznys. A tak si říkám, že pak vždycky najdu nějakou cestu k profesnímu životu."

Takže vás zase brzy na kurtech uvidíme? Jste už v žebříčku WTA, takže by přihlášení na turnaje mohlo být jednodušší.

"Ten žebříček z pohledu přihlašování na turnaje naskočí až po nějaké době, takže něco jsem nestihla a trochu mi to časově nevyšlo. Ale zároveň mám teď i nějaké rodinné záležitosti. Další turnaj, na který jedu, bude za nějaké dva týdny v Bydgošti v Polsku, kde jsem v kvalifikaci, pak je tam ještě "padesátka", kde bych chtěla zkusit štěstí. Takže teď mám naplánované Polsko a co bude dál, upřímně nevím. Asi bych chtěla vyrazit někam dál, třeba do Itálie."

A cesta nahoru žebříčkem? Jste odhodlaná? Kde jsou podle vás vaše možnosti?

"Ráda bych se samozřejmě postupně chtěla prokousat výš. Ale vím, že bez nějaké pomoci v podobě třeba divokých karet to bývá mnohem složitejsi a zdlouhavější. Ale o to větší výzva to je."

Jízda snů Češky "bez žebříčku" končí. Sedláčková padla s Ukrajinkou