Štěpánek: Pro tenhle moment jsem tvrdě makal

Štěpánek netajil, že devět dní před 34. narozeniny prožívá nejkrásnější chvíle kariéry. Mimořádně si také užil společné pózování u trofeje s vítězným celkem z roku 1980. 

"Momentálně žiju svůj sen. Věřím, že celá naše země teď žije sen. Žil jsem pro tuhle trofej, velmi usilovně jsme pro tuhle chvíli pracovali a teď jsme se jí dotkli. Dosáhli jsme na něco, na co celá země čekala 32 let. Nedá se to popsat," řekl Štěpánek na tiskové konferenci. 

Když proměnil mečbol, zažíval jen nepopsatelnou radost. "Všichni na mě řvali jako lvi. Nevěděl jsem, co mám dělat. Musel jsem se chvíli probrat z toho, co se stalo. Nepamatuji si slova, byly to jen emoce a radost," líčil Štěpánek pocity po největším vítězství kariéry.



Zápas s Almagrem mu vyšel skvěle, přitom ráno se necítil nejlépe. "Po rozehrávce jsem byl strašidelně nervózní. Musel jsem odjet z haly na hodinu domů. Přijel jsem zpátky a cítil jsem srovnaný, vyklidněný. Doma člověk vždy nejlépe zrelaxuje. Pomáhá mi to, i když jsem třeba nemocný. Doma se mi hned o 30, 40 procent zlepší nálada," podotkl Štěpánek. 

Tlak byl obrovský
Rozhodující utkání zvládl skvěle takticky i v hlavě. Přitom nastupoval za nerozhodného stavu 2-2 a navíc cítil, že má zřejmě jednu z posledních šancí vyhrát velkou trofej. "Hrál jsem pod největším tlakem, pod jakým vůbec šlo hrát. Snažil jsem se to v hlavě nastavit jak, že je to prostě tenisový zápas jako každý jiný, který jdu vyhrát," uvedl Štěpánek. 

"Věděl jsem, že na něj mám hru. Tyhle zápasy nejsou o forhendu, o bekhendu, ale o tom, kdo zvládne nervy, atmosféru, kdo ukáže větší vůli. A tohle vše jsem splnil," uvedla česká tenisová dvojka. 

Prý se dokonce v průběhu utkání snažil mírnit své emoce. "To byl jeden z klíčů k úspěchu. Zažil jsem zápasy, kdy jsem byl přemotivovaný a kdy jsem vypustil emoce brzy ve špatný moment. Odnesl jsem si z toho zkušenosti, dnes jsem to nechtěl dopustit. Dokonce mi i Tom (Berdych) na lavičce někdy ukazoval, ať jsem v klidu. Po taktické i emoční stránce jsem to zvládl skvěle," pochvaloval si Štěpánek. 

Atmosféru v hale si ale vychutnával naplno. "Nejlepší kulisa, v jaké jsem kdy hrál tenis, možná lehce srovnatelná maximálně s baráží v roce 2007 se Švýcarskem. Podpora domácího publika ze mě dostává daleko víc než normálně. Když jste hnáni domácím publikem ve finále, je to něco neopakovatelného," podotkl. 

Pro úspěch dělal vše
Připustil, že pro něj byla ohromná čest, když mohl u trofeje pózovat společně s kompletním vítězným týmem z roku 1980. "Musím říct, že pro mě byli inspirací. Všechno to pro mě byly idoly. Stát vedle nich u poháru je něco úžasného," uvedl Štěpánek. 

Pro úspěch ve finále prý dělal vše. "Jak jsme postoupili ze semifinále, nežil jsem pro nic jiného než pro tohle finále. Pořád, na všech turnajích, jsem před sebou měl v hlavě tuhle životní příležitost," řekl. 

Dnešní vítězství je pro něj zároveň motivací do další práce. "Hodněkrát mi byl předhazovaný můj věk. V tom sportu se to ale posouvá dál a dál. Dokud mě budou nohy nosit na té úrovni, na které si představuji, tak na to půjdu a nemám důvod nic měnit. Tohle vítězství je nejvíc, co můžete v tenise zažít. Je to motivace do dalších bojů, do příští sezony," dodal.