Památné souboje, řevnivost na kurtu i mimo něj aneb největší tenisoví rivalové
Jimmy Connors vs. John McEnroe
Bývaly časy, kdy Spojené státy americké byly tenisovou velmocí a zámořské tenisové osobnosti se praly o trůn. V osmdesátých letech patřily bitvy excentrického křiklouna McEnroa s hvězdným Connorsem mezi nejzajímavější. Jejich rivalita je dosud nazýváná jednou z nejkontroverznějších a nejzuřivějších v celé tenisové historii.
"Něco takového jen tak nezmizí, mezi mnou a Johnem určitě ne. To, že se mě na to i po tolika letech novináři stále ptají, potvrzuje, že jsme tu opravdu zanechali nějakou stopu," vyprávěl před několika lety nyní devětašedesátiletý Connors v rozhovoru pro The Independent.
Vzájemnou sérii ovládl McEnroe v poměru 20-14, jejich bitvy byly přesto velmi vyrovnané. A divák se u nich nikdy nenudil. Oba totiž byli neústupní, vznětliví, nestyděli se slovně napadat rozhodčí a svým chováním dokázali strhnout davy.
A hlavně - dávali jasně najevo nechuť jeden k druhému. Proč? To je snadné, byli si příliš podobní.
Oba kromě pozice světové jedničky bojovali také o pro ně ultraprestižní pozici nejlepšího hráče země. Oba hráli velmi agresivně a oba v dětství trénoval jeden z jejich rodičů. I proto taková řevnivost. McEnroe mnohokrát mimo kurty nazval svého soka kre*énem, oba na sebe několikrát při hře vztyčili prostředníček.
John McEnroe vs. …
Americký vztekloun nemůže být ve výčtu zastoupen pouze jednou, rivalskou dvojici by totiž mohl vytvořit snad s každým protivníkem, proti němuž nastupoval. S trochou nadsázky by se mezi ně dali zařadit i rozhodčí, podavači míčků nebo novináři, některé napadal nejen slovně.
Z hráčů mu v žaludku ležel obzvláště Ivan Lendl, s nímž sváděl mimořádně vyrovnané bitvy. V letech 1980 až 1992 se střetli 36krát a ještě v roce 1989 byla jejich bilance vyrovnaná 15-15, až v posledních šesti duelech dominoval rodák z Ostravy. McEnroe na jeho adresu jednou prohlásil: "Mám v malíčku víc talentu, než on má v celém těle."
Časem k sobě začali chovat respekt, byť o kamarádství se nedá mluvit dodnes. "S Ivanem jsme měli chvíle, kdy jsme nevycházeli zrovna nejlépe. Ale pro mě je to jeden z nejlepších hráčů v historii našeho sportu," prohlásil McEnroe v roce 2014 před exhibicí v Bratislavě, kde nastoupil právě proti "Ivanu Hroznému". Ten novinářům ke vztahu s věčným sokem řekl. "Je to lepší než tehdy, kdy šlo o hodně. Ale tak už to u velkých rivalů bývá. Situace mezi nimi je napjatá, protože oba chtějí vyhrát a ukázat, že jsou lepší. To je normální."
O tři roky později zavítal McEnroe do Prahy na premiérový ročník Laver Cupu jako nehrající kapitán Týmu světa. A mezi otázkami žurnalistů nechyběla ani ta na rivalitu s Lendlem. "Nebyli jsme nejlepšími kamarády na kurtu, nejsme jimi ani teď a nikdy nebudeme. Ale myslím, že jsme si navzájem pomohli do vyšších tenisových sfér. Respektuju, co Ivan do tenisu přinesl, jeho profesionalismus. Snad z nás naše rivalita udělala lepší hráče. Moc jsme se nemuseli, ale o to to bylo zajímavější," shrnul.
Opomenout nelze ani rivalitu mezi McEnroem a Björnem Borgem. Ti dva byli přesnými opaky. Nervák a kliďas, oheň a led. V letech 1979 až 1981 se celkem sedmkrát vystřídali na čele světového žebříčku. Ovšem zatímco u McEnroea přesahovalo soupeření s Lendlem do osobní roviny, s Borgem se drželo v té ryze sportovní. Příčinou je jedno z nejslavnějších grandslamových finále historie, to ve Wimbledonu v roce 1980, které se před pěti lety dočkalo i filmové podoby.
Pětisetovou a bezmála čtyřhodinovou válku odstartoval lépe Američan, první sadu získal za pouhých 24 minut 6-1. Švéda to ale nerozhodilo. Přečetl soupeřův útočný styl i levácký servis, lákal jej na síť a úspěšně prohazoval obouručným bekhendem. Druhý set vyhrál 7-5, třetí 6-3 a ve čtvrtém vedl 5-4 a 40-15 při vlastním podání. Jenže McEnroe předvedl obdivuhodné vzepětí. "Byl jsem v provazech, ale v těchto momentech se někdy stává, že vám zbystří smysly," vzpomínal v Praze na to, jak ve čtvrté sadě odvrátil sedm mečbolů. Z toho bylo pět v tie-breaku, který vyhrál 18-16!
McEnroe byl na koni, vyhrál dva gamy rozhodujícího setu… "V té chvíli jsem si myslel, že ho mám, že končí." Karta se však zase obrátila… "Začal neuvěřitelně servírovat a už jsem se nechytal. Moje nadšení polevovalo," přiznal McEnroe. Osmý mečbol už nezažehnal a prohrál 6-1, 5-7, 3-6, 7-6(16), 6-8.
O dva měsíce později Borga porazil ve finále US Open a v roce 1981 i ve finále Wimbledonu. Vzájemných bitev mají na kontě 14, přičemž každý vyhrál i prohrál sedmkrát.
Mimochodem, kapitánem výběru Evropy na Laver Cupu 2017 byl právě Borg. McEnroe tehdy novinářům potvrdil, že s ním měl a má dobré vztahy. "Jsme si osobně bližší, než si lidé myslí. Na kurtu jsme každý hráli zcela rozdílně, ale mimo něj jsme si hodně podobní."
Martina Navrátilová vs. Margaret Courtová
Na hřišti se rodačka z Prahy daleko více přetahovala s Američankou Chris Evertovou. Na kurtech se potkaly v 80 případech, z toho hned v 60 případech šlo o finálovou bitvu. Jenže zajímavé to bylo i s Australankou Courtovou, ačkoliv jejich herní kariéry na sebe spíše navazovaly.
Nyní 79letá Courtová končila s kariérou v roce 1977, Navrátilová začala hrát profesionálně o tři roky dříve. S raketou v ruce se potkaly jen čtyřikrát, odcházející Australanka vyhrála úvodní utkání, následující tři patřily Navrátilové. Slovní válka mezi touto dvojící se ale rozpoutala výrazně později, až poté, co Navrátilová ukončila kariéru.
Důvodem bylo to, jak diametrálně odlišný náhled na svět každá z nich má. Courtová se po konci kariéry stala evangelickou křesťanskou kazatelkou a homosexuální vztahy otevřeně označovala jako zlo. Návratilová je přesně opačného smýšlení, v roce 2014 si vzala bývalou miss Sovětského svazu Julii Lemigovovou a vede kampaň za práva gayů a lesbiček nejen v Americe, ale po celém světě.
Je to jen pár let zpět, kdy se vše během Australian Open ještě vyostřilo. Češka s americkým občanstvím se totiž připojila k výzvám a začala otevřeně žádat o přejmenování Margaret Court Areny, třetího největšího dvorce areálu Melbourne Park. Proč? Kvůli příliš přímým názorům ženy, po níž je hala pojmenována
Rafael Nadal vs. Novak Djokovič
Roger Federer by se svým milým a sympatickým vystupováním hodil spíše do dob, kdy byl tenis primárně sportem gentlemanů. Ne, že by Djokovič a Nadal byli kdovíjací bouřliváci, v žilách jim ale přece jen koluje horká krev a oba to dokáží dát najevo. Jejich bitvy jsou památné, rychlost a neustálý pohyb, kterým se na kurtech prezentují, jsou velkým důvodem, proč je nyní tenis tak fyzickým sportem.
Každé jejich utkání bylo přehlídkou kvality, zručnosti a neskutečných úderů. Lačný divák si mohl užívat pravidelně 3-4 do roka. Poprvé se totiž tihle dva utkali v roce 2006 a od té doby odehráli celkem 59 bitev. Tolik utkání proti sobě žádná jiná mužská dvojice neodehrála od roku 1968. Neskutečná je i jejich vyrovnanost, Srb vede 30-29.
Parametry největší možné tenisové sportovní rivality splňuje právě tahle v několika různých bodech. Například? Například v tom, že nikdo neporazil Nadala tolikrát jako Djokovič. A nikdo neporazil Djokoviče tolikrát jako Nadal.
Památných soubojů odehráli skutečně mnoho, těžko vybírat jeden. Ale proč neukázat například na finálovou řež z Australian Open roku 2012. Španěl vyhrál první set, další dva přenechal soupeři, aby následně srovnal utkání na 2-2. Vítězný pátý set ovládl Djokovič v poměru 7-5 a na časoměřiči, který měřil délku utkání, svítilo 5 hodin a 53 minut. Díky tomuto vítězství oslavil sedmou výhru nad Nadalem v řadě.
Serena Williamsová vs. Maria Šarapovová
Na kurtech se v případě dvou velkých osobností ženského tenisu o vypjatých bitvách příliš mluvit nedalo, vždyť jejich vzájemná bilance vyznívá jednoznačně: Z 22 zápasů jich Serena Williamsová ovládla rovných 20. Při pohledu na vyhrané sety je její dominance ještě výraznější: 41-7. Řevnivost mezi na pohled chladnou a nepřístupnou Ruskou a emotivní Američankou panovala spíš v osobní rovině. Její kořeny sahají do roku 2004, jediného, v němž Šarapovová dokázala nad Williamsovou zvítězit.
A právě jeden z těchto dvou triumfů dle všeho zažehl vzájemnou averzi. Došlo k němu po finále Wimbledonu, v němž tehdy 17letá Ruska smetla sokyni nečekaně snadno 6-1, 6-4. Ve své autobiografii Nezastavitelná (2017) jej popsala takto: "To, co jsem slyšela, když jsem přišla do šatny, byl řev Sereny Williamsové. Hrdelní vzlyky. Zmizela jsem, jak nejrychleji jsem dovedla, ale ona věděla, že jsem tam byla. Nedlouho po turnaji jsem se dozvěděla, že Serena řekla jedné své kamarádce, která to pak řekla mně: S touhle malou děv*ou už nikdy neprohraju. Myslím, že mě nenáviděla proto, že jsem byla to hubené děcko, které ji proti všem předpokladům porazilo na Wimbledonu. Ale hlavně mě podle mě nesnášela proto, že jsem ji tehdy slyšela brečet. Nikdy mi to neodpustila."
O tom, že nevraživost nevyprchala ani po letech, svědčí i rozhovor, který Williamsová dala v roce 2013 magazínu Rolling Stone. Byť v něm rivalku nejmenovala, nepochybně měla na mysli právě ji – hovořila o hráčce z první pětky, která je právě zamilovaná… "Každý rozhovor začíná tím, jak moc je šťastná a spokojená. To je taková nuda! A stejně ji nebudou zvát na cool párty. A ještě něco. Jestli chce být s chlápkem s černým srdcem, tak ať je," pronesla se zjevným odkazem na tehdejšího partnera Šarapovové Grigora Dimitrova. S tím totiž v minulosti údajně randila i Serena…
Reakce Rusky přišla záhy na tiskovce před Wimbledonem, kde Williamsové oplatila podobnou mincí: "Pokud chce mluvit o něčem osobním, možná by měla mluvit o svém vztahu a o svém příteli, který byl ženatý, rozvádí se a má děti," zmínila tehdejšího partnera Williamsové Patricka Moratogloua. Těžko říct, zda se někdy naplní další pasáž z knihy Šarapovové: "Se Serenou bychom měly být kamarádky, máme stejnou vášeň. Ale nejsme. Jednou, až tohle všechno bude minulostí, se z nás možná přítelkyně stanou."
Steffi Grafová vs. Monika Selešová
Na začátku devadesátých let ženskému tenisu dominovaly, vždyť v letech 1991 až 1993 nepoznal žádný grandslam jinou šampionku než Steffi Grafovou, nebo Moniku Selešovou.
Přitom na konci předcházejícího desetiletí byla rodačka z německého Mannheimu suverénkou, která převzala pomyslné žezlo od Martiny Navrátilové. Jenže pak se zjevila mladičká Jugoslávka se "zabijáckým" obouroučným bekhendem a už v roce 1991 ji sesadila z trůnu. Grafová opustila první místo žebříčku WTA po 186 po sobě jdoucích týdnech!
Někteří její fanoušci nelibě nesli rostoucí popularitu vycházející hvězdičky a jeden z nich se odhodlal k šílenému činu, který představuje nejtemnější kapitolu historie tenisu. Na turnaji v Hamburku 30. dubna 1993 vedla tehdy teprve devatenáctiletá Selešová nad Magdalenou Malejevovou 6-3 a 4-3 a během pauzy se posadila na židli. V té chvíli k ní zezadu přistoupil fanatický příznivec Grafové Günter Parche a nožem ji bodl do zad.
Selešová se fyzicky zotavila poměrně rychle, ale útok zanechal zásadní šrámy na její psychice. Byť se po dvou letech vrátila na kurty, už nikdy se nedostala na svou někdejší úroveň. I tak ještě dokázala v roce 1996, už coby americká občanka, triumfovat na Australian Open.
Proti Grafové odehrála celkem 15 zápasů, vyhrála třetinu z nich. Rivalita těchto dvou výjimečných tenistek však bude navždy spojena zejména se zákeřným útokem vyšinutého Němce. A také důkazem toho, že nevraživost sportovců či jejich fanoušků může přerůst v nenávist a opustit hranice sportu.
Komentáře
U Petry pak přímo o zranění hlavní ruky.
Ale popravdě, pro mě jsou Rumunkou i Andreescu a Raucanu.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele