Nadal: Každý někdy zažije těžké chvíle. Já je zažil letos

A to letošní sezona začala přitom mnohem lépe pro něj než pro jeho největšího rivala Rogera Federera. Když 1. února Švýcara porazil v dalším napínavém grandslamovém finále a získal titul na Australian Open, propukl Švýcar v pláč. A byl to Nadal, kdo ho utěšoval. Stejně jako předtím, když prohlásil, že Federer určitě překoná Samprasův rekord 14 grandslamových titulů.

"Pro náš sport odvedl velmi dobrou práci," vysvětloval Nadal deníku Guardian. "Většinu důležitých momentů své sportovní kariéry jsem prožil v zápasech proti Rogerovi - a platí to i pro něj, když hrál se mnou. Proto k sobě chováme velký respekt a mimo kurt máme velmi dobrý vztah."

Federer je možná nejlepším hráčem historie, ale Nadal s ním má bilanci, která ukazuje i na jeho výjimečnost. Vyhrál 13 z 20 utkání proti švýcarskému tenistovi, včetně pěti ze sedmi grandslamových finále. Psychickou výhodu nad Federerem prý ale kvůli tomu neměl.

"Každý někdy zažije těžké chvíle. Naneštěstí pro mě, já je zažil letos, když jsem přijel na nejdůležitější turnaje v nejhorší kondici. Někdy jste dole, někdy nahoře, a tehdy byl Roger trochu dole. Ale byl dole ve finále, neprohrál někdy ve druhém kole. A po zbytek roku zažil spoustu dobrých momentů."

Na French Open jsem nebyl připravený
Kdo ví, jestli by je zažil, nebýt Nadalových problémů. Poté, co bojoval s bolavými koleny, přišla šokující prohra na French Open z rakety Robina Söderlinga. Šokující, přestože proti Španělovi stál jeden z nejlepších hráčů světa: Nadal totiž do té doby na kurtech Rolanda Garrose neprohrál jediný zápas.

A mělo být hůř. Kvůli kolenům se tehdy nejlepší hráč světa musel odhlásit z Wimbledonu, kde měl obhajovat loňský titul. Místo toho strávil dlouhých 10 týdnů na rodné Mallorce.

Zato Federer prožíval zlaté časy. Na French Open si konečně došel pro vytoužené vítězství a o necelý měsíc později konečně překonal i Samprasův rekord, když v památném wimbledonském finále porazil Andyho Roddicka a získal patnáctý grandslamový titul.

"To byl pro mě těžký moment," přiznává nyní Nadal. "Nemohl jsem hrát ve Wimbledonu, což je můj oblíbený turnaj. Prohrál jsem taky na Roland Garros a měl pár osobních problémů. To všechno dohromady pro mě bylo těžké."

Osobními problémy myslí Nadal především rozvod svých rodičů. "To v mém životě byla důležitá změna. Ovlivnila mě. Potom, když jsem nemohl hrát ve Wimbledonu, to bylo složité. Na jeden měsíc jako bych se ocitl mimo svět," říká Španěl. "Teď už jsem OK, ale potřebujete čas, abyste to přijali. A je to mnohem složitější přijmout, když nejste doma a nevíte, co se děje. Aspoň mi to zranění dalo čas, abych mohl být s přáteli a rodinou," dodává.

Podle Nadala to byl vedle zraněných kolen právě rozvod jeho rodičů, který částečně stál za jeho prohrou se Soderlingem v Paříži. "Nehrál jsem tak klidně. Jedním z důvodů byla ta bolest v kolenou. A byl jsem na tom psychicky špatně kvůli rozvodu. Söderling hrál moc dobře a porazil mě. Ale já nebyl připravený, psychicky ani fyzicky," tvrdí Španěl.

Wimbledon 2008? Nejlepší moment mé kariéry
Oplatit Söderlingovi prohru z Roland Garros může Nadal už příští týden v Londýně na Turnaji mistrů. Tam také může sehrát další bitvu s Rogerem Federerem a připomenout londýnským divákům neuvěřitelný zápas z Wimbledonu 2008, který bývá označován za nejlepší v historii bílého sportu.

"Nevím, jestli tehdy úroveň tenisu byla nejlepší, co kdy byla," říká opatrně rodák z Mallorky. "Ale jestli máme mluvit o tom, co ten zápas znamenal pro mě, tak to byl asi nejlepší moment mé kariéry."

Utkání, které hodně poznamenal déšť, vyhrál Nadal 9-7 v pátém setu. V rozhodující sadě museli oba aktéři úžasné podívané do šatny, kde Španěl musel uklidňovat svého strýce a trenéra Toniho Nadala. "Řekl jsem Tonimu: 'Myslím, že vyhraju, a když prohraju, tak proto, že Roger bude hrát dobře - ne kvůli sobě,'" vzpomíná nyní šestinásobný vítěz grandslamových turnajů. "Docela jsem trpěl," dodává Nadal se smíchem. "Ale rok předtím jsem prohrál s Rogerem v pátém setu. Bylo pro mě tvrdé prohrát, když jsem měl v pátém setu tři nebo čtyři brejkboly (Nadal pátý set prohrál 2-6, pozn.). Dostal mě ten druhý brejk. Když prohraju 3-6 nebo 4-6 s jedním brejkem, beru. Ale byl jsem na sebe naštvaný, že jsem prohrál ten druhý brejk. Vypadalo to pak, že jsem nebyl psychicky připravený."

Stejně jako Federera letos v Austrálii, i Nadala wimbledonská porážka v roce 2007 dostala na kolena. "Bylo to tvrdé," přiznává Španěl. "Brečel jsem, protože nikdy nevíte, jestli budete mít další šanci na vítězství."

Jak historie ukázala, dostal ji - a využil ji. Oba zápasy - finálová prohra v roce 2007 i vítězství o rok později - z Nadala udělaly hráče, který vystoupal až na tenisový trůn. Ten trůn, který se chystá svému největšímu rivalovi znovu uzmout.

"Když dřu, tak to má vždycky cíl," říká Španěl. "A tím cílem je zlepšit se jako hráč i jako člověk. Nakonec, to je ze všeho nejdůležitější."