Možná si dám skleničku vína, řekl Kodeš k 50. výročí triumfu ve Wimbledonu

"Když si člověk uvědomí, že je to už padesát let, tak tomu ani nechce věřit," uvedl Kodeš, který do dějiště Wimbledonu odcestuje ve čtvrtek. "U nás v rodině to ale nijak nepulzuje. Toho 7. července už budu v Londýně. Pravděpodobně si tam dám skleničku vína. Trofej mám jinak ve vitríně. Když jdu do pracovny, pokaždé na ni kouknu a pak tam něco udělám," doplnil.

Trojnásobný grandslamový vítěz si jediný triumf na travnatých dvorcích v Londýně připsal v ročníku, který ovlivnil bojkot řady předních tenistů kvůli sporu mezi světovou federací ITF a nově vzniklou hráčskou asociací ATP. Ve čtvrtfinále porazil Inda Vidžaje Amritraže, v semifinále domácího Rogera Taylora a v rozhodujícím utkání o titul předčil 6:1, 9:8, 6:3 Alexandra Metreveliho ze Sovětského svazu.

"Tam byl rozhodující tie-break ve druhém setu," vzpomínal Kodeš. "S Metrevelim to pro mě byl takový zodpovědný zápas. Měl jsem s ním pasivní skóre, prohrál jsem s ním Davis Cupy v Rusku a v Praze. Mělo to i nádech té politiky. Pořád mi psali: Nesmíš nechat Rusa vyhrát Wimbledon. Rozhodující zápasy byly ale spíše ve čtvrtfinále a semifinále, kde se vždy rozhodlo 7:5 v pátém setu," líčil.

Triumf přisuzuje i štěstí, že ve čtvrtfinále vypadl s Metrevelim Američan Jimmy Connors. "To jsem nikdy nepochopil a také mi to třeba pomohlo," řekl bývalý pátý hráč světa.

Vzpomíná také na organizaci, která vypadala před 50 lety zcela jinak. Hrálo se s bílými míči, na centrálním kurtu nebyla střecha, chyběla řada dalších kurtů, hráči si během výměny stran nesedali. "Atmosféra ale byla stejná, narváno lidmi," uvedl Kodeš. A když začalo pršet, byl to mazec. Během přerušení jsme byli většinou v šatnách. V té době ještě nebyla další místnost, kde bychom se mohli připravovat. Vše to vzalo obrovský vývoj," konstatoval Kodeš.

Do Wimbledonu jezdí každý rok, letos ho díky jubileu pozval předseda All England Clubu jako zvláštního hosta. Vedle hrazeného ubytování a letenek první třídou se může těšit na pozvání do královské lóže. Bude i na schůzi k nominaci do Síně slávy nebo na vyhlášení cen Philippa Chatriera. "Každý den se něco děje. Potkávám se samozřejmě s bývalými hráči, ať už jsou to vítězové nebo nevítězové. Vždy si máme co říct," uvedl Kodeš.

Jako hlavního favorita mužského turnaje vidí Srba Novaka Djokoviče, který útočí na rekordní 24. grandslamový titul a osmý ve Wimbledonu. "Když teď vyhrál Paříž (Roland Garros), znovu se nadechl, dostal sebevědomí a myslím, že bude hrát ve Wimbledonu suverénně. Uvidíme co Carlos Alcaraz, ale pro mě je Djokovič pořád favorit. A jsem zvědavý také na naši Petru Kvitovou. Ona má tu trávu ráda a umí na ní hrát. Kdyby to vyšlo, bylo by to hezké," podotkl.

Triumf v bojkotovaném Wimbledonu udělal z Kodeše národního hrdinu

Pouze pěti českým tenistům se za více než 140 let podařilo vyhrát dvouhru ve Wimbledonu, Jaroslav Drobný s Martinou Navrátilovou to navíc dokázali až s cizím pasem. Oficiálně tak jako první Čech ovládl nejslavnější světový turnaj Jan Kodeš, který 7. července 1973 zdolal ve finále Alexandra Metreveliho ze Sovětského svazu. K životnímu triumfu na londýnské trávě mu před půl stoletím pomohl bojkot řady předních tenistů kvůli sporu mezi světovou federací ITF a nově vzniklou hráčskou asociací ATP.

"Vítězstvím ve Wimbledonu se mi splnil životní sen. Vyhrát tento turnaj je přáním každého tenisty," řekl Kodeš. "Pro mě nebylo až tak důležité přemýšlet o tom, kdo bude hrát. Věděl jsem, že to nějak dopadne. Stejně jsem musel vyhrát sedm utkání na tři vítězné sety a nikdo mi nic nedaroval," dodal tehdy sedmadvacetiletý pražský rodák, jehož vítězství na dlouho neoblíbené trávě vyneslo až do pozice národního hrdiny.

Těsně před startem turnaje odstoupilo 81 hráčů v čele s obhájcem titulu Američanem Stanem Smithem, jenž o rok dříve porazil Kodeše v semifinále. Protestovali proti potrestání Jugoslávce Nikiho Piliče národní federací za to, že nenastoupil k Davis Cupu v Jihoafrické republice. V pavouku zůstali například Rumun Ilie Nastase nebo mladíci Američan Jimmy Connors či Švéd Björn Borg.

Druhý nasazený Kodeš postoupil bez větších problémů do čtvrtfinále, v němž v pěti setech vyřadil Inda Vidžaje Armitradže. Další pětisetovou bitvu podstoupil vítěz French Open z let 1970 a 1971 v semifinále, kde po více než třech a půl hodinách zdolal domácí turnajovou trojku Rogera Taylora. Finále s Metrevelim už bylo poměrně jednoznačné, Kodeš vyhrál po 107 minutách 6:1, 9:8, 6:3.

"Ve finále byl nejtěžší ten konec, poslední dvě hry. Až v těchto okamžicích jsem si začal uvědomovat, co se blíží. Měl jsem strašně sucho v ústech, špatně jsem viděl a téměř nic nevnímal. Vidinou blížícího se vítězství jsem úplně ztuhnul," citovalo Rudé právo Kodeše, jenž za triumf dostal pět tisíc liber. Za to koupil otci auto, zbytek použil na stavbu domu. V témž roce si podruhé zahrál finále US Open, v němž nestačil na Australana Johna Newcombea.

Ve Wimbledonu pak nejlepší domácí sportovec roku 1973 startoval ještě sedmkrát, ale dál než do čtvrtfinále se nedostal. Na sklonku hráčské kariéry se podílel na premiérovém vítězství Československa v Davisově poháru, po jejím ukončení si vyzkoušel i role kapitána daviscupového týmu, trenéra či funkcionáře. V roce 1990 byl jako druhý český rodák přijat do Mezinárodní tenisové síně slávy.

Na Kodešovo vítězství ve Wimbledonu navázala až v roce 1998 Jana Novotná, v letech 2011 a 2014 slavila v All England Clubu Petra Kvitová. Naopak Ivan Lendl a naposledy ani Tomáš Berdych v roce 2010 ve finále neuspěli. "On to někdo vyhraje, ale musíme mít trpělivost," prohlásil nyní sedmasedmdesátiletý Kodeš, který je ve Wimbledonu dodnes váženým hostem.