Ivanovičová: Instinktivně hraju nejlíp

Byl to servis, co vám dnes dělalo problémy?
Určitě, byl to jeden z problémů. Byla jsem moc zklamaná, když jsem se ve třetím setu vrátila do zápasů, pak udělala pár dvojchyb a v podstatě jí darovala tři mečboly, abych pak znovu musela bojovat.

Vypadá to na pořád stejný příběh: bojujete, snažíte se zlepšit, a pak přijde takový zápas a znovu tomu něco chybí...
Ano, on je to proces. Musím zůstat trpělivá, chce to čas. Na kurtu se teď cítím líp, hraju o hodně líp, cítím se jako dřív. Jsou ale věci, na které se nemůžu úplně spolehnout, když je potřebuju nejvíc. Někdy se mi daří, někdy ne. Musím si to všechno srovnat v hlavě a nepřestávat na sobě pracovat. Jsou věci, které chci zlepšit a podání je toho důležitou součástí. Občas cítím, že jde v pohodě, ale není to tak konzistentní, jak bych chtěla.

Co se na podání snažíte změnit, vylepšit?
Snažím se vrátit k tomu staršímu, které je o něco uvolněnější. A taky levou ruku, způsob, jakým držím míček, chci zlepšit nadhoz.

V některých klíčových momentech to vypadalo, jako když si nevěříte.
Ano, vlastně jsem těsně předtím mluvila s trenérem. Začnu dobře a hraju slušně, protože nic neočekávám a chci si to jen užít. A zdá se mi, že takhle můžu hrát pořád. Jenže potom začnu být napjatá a začnu dělat chyby. Toho se musím zbavit a hrát prostě konzistentně. Možná ne na nejvyšší úrovni, prostě na tom stavět.

Kdyby se vás někdo zeptal na vaši hru v roce 2008 a letos, co byste odpověděla? Proč jste byla světovou jedničkou a vyhrála French Open a teď jste vypadla ve druhém kole?
Řekla bych, že jsou to má vlastní očekávání, která se snažím naplnit. Myslím, že údery mám teď lepší než kdy předtím a i pohyb se lepší. Loni jsem neměla fyzičku a teď se do toho začínám dostávat. Chce to ale čas. Když se bavíme o tenise, hraju mnohem líp než předtím. Jsou za tím jen očekávání, která na sebe kladu.

Proč vám loni chyběla fyzička?
Pořád se objevovala nová malá zranění, která se hromadila, takže jsem ani nemohla pořádně na ničem pracovat. Vždycky jsem strávila pár dní na kurtu a pak pár dní mimo něj. Od Wimbledonu jsem tomu moc nedala a to se samozřejmě hodně odráží ve hře. Teď už je všechno v pořádku, cítím se spokojená.

Ke konci roku jste si udělala tříměsíční volno. Co jste celou tu dobu dělala?
No, měla jsem pět týdnů volno, už si nepamatuju, kdy se něco takového naposledy stalo. Bylo příjemné pročistit si hlavu po tom náročném období. Nějaký čas jsem strávila taky s rodinou a přáteli v Bělehradu, to bylo taky moc příjemné. Od začátku listopadu už jsem pak začala pracovat na své kondici a ke konci měsíce začala taky hrát tenis.

Co děláte letos, když si chcete odpočinout od tenisu?
Pořád hledám věci, u kterých si odpočinu. Například si moc ráda čtu nebo sleduju filmy. Někdy trávím příliš času na pokoji, což není dobré. Něco si vždycky najdu, jdu se projít, abych neměla v hlavě jen tenis, ráda se obklopuju pozitivními lidmi.

Říkala jste, že vám dělá problémy nadhoz. Co je na něm tak složitého?
Když někdy trochu pospíchám, míček mi ulétává. Když jsem napjatá a chci dobře zaservírovat, tak pospíchám a míček pak létá ode mě, protože ho držím moc pevně, místo abych byla uvolněná. To se snažím odstranit.

Dokážete hrát instinktivně, nebo na kurtu příliš přemýšlíte?
To je důležitou součástí mé hry. Řekla bych, že když nechám průchod emocím, tak hraju nejlíp. Tehdy se jen řídím instinkty. Na tom musím zapracovat, vždycky jsem s tím bojovala.

A kdy naposledy jste hrála instinktivně a příliš při hře nepřemýšlela?
V Brisbane jsem odehrála pár opravdu dobrých zápasů. Třeba proti Pavljučenkovové ve čtvrtfinále. Na kurtu jsem se cítila moc dobře. Proto jsem trochu zklamaná, že se mi to nedařilo i tenhle týden. Jak jsem řekla, chce to čas. V Brisbane to bylo v pořádku, tenhle týden to chvíli šlo, chvíli ne.