Gottfried von Cramm: Telefon

"Šampión, šampión, copak všichni musí být šampióni! Chci studovat v Berlíně právě, slyšíte to, práva chci studovat, nechci být ani mistrem, ani učitelem tenisu."
"Tak už se nerozčiluj." Robert se před oba postavil a odstoupil o dva kroky. "Jen jsem tě chtěl na to upozornit. Víš, jen jsem ti chtěl připomenout, že tenis dovedeš, a hlavně, že ho můžeš umět ještě líp. My to nikam nedotáhneme, my jsme malí. Ale ty můžeš. Proto jsme ti to řekli."
Gottfried také vstal, vzal oba kolem ramen a tiše řekl: "Děkuju vám, kamarádi, ale práva jsou důležitější než sebekrásnější vyhraný tenisový zápas."

GOTTFRIED VON CRAMM NĚMECKO, 1909 - 1976

vítěz French Open 1934, 1936, ve čtyřhře s Henkelem 1937 vítěz Wimbledonu ve smíšené čtyřhře s Krahwinkelovou 1933

Gottfriedův otec chtěl mít ze syna známého právníka. Udělal pro to vše, dokonce předložil synovu školní písanku k posouzení známému grafologovi Rafaelu Schermanovi. Jeho posudek byl prorocký. "Toto písmo, i když není zcela vyvinuté, prozrazuje již teď mimořádnou harmonii a nadání a vůbec bych se nedivil, kdyby se pisatel stal umělcem velkého formátu. Nerad bych se mýlil, ale považuju jeho přirozenou vyrovnanost za rozhodující prvek, který se bude později vyvíjet ještě příznivěji než teď v raném dětství." Ale ani ve sportu otec Gottfriedovi nebránil. Opravil starý tenisový dvorec kousek od statku a zálibně se díval, jak jeho syn je ze všech mladých nejlepší.

"Ty víš, co je pro tebe v životě důležitější, viď," řekl mu jednou, když Gottfried dohrál. Utíral si ručníkem zpocené čelo a jen špitl: "To víš, že vím, tatínku."

Otec se loudal spokojeně domů a byl rád, že si jeho Gottfried nezamiloval víc tenis než budoucí právnickou kariéru. Pak se ale v Münsteru hrálo studentské mistrovství Německa v tenise, do finále se dostal obhájce trofeje Ronner, proti němu hrál štíhlý, vytáhlý blondýn. Byl viditelně nervózní, díval se kolem, jako by chtěl zničit všechny diváky jenom proto, že ho ruší svou přítomností.
"Kdo to je?" ptali se všichni.
"Nějaký nováček, jmenuje se Gottfried von Cramm," odpovídal správce münsterských dvorců a přidával: "Prakticky jsem ho musel každý den vyhazovat, ten by snad hrál i přes noc."

Gottfried von Cramm se stal studentským mistrem Německa a začal trénovat ještě víc než předtím. Jel i na mistrovství Řecka do Athén. Vyhrál tam dvouhru i čtyřhru, řecké noviny si kladly otázku, kdo je vlastně Gottfried von Cramm, a hlavně, zda se jeho strmá cesta k tenisovému Olympu nezastaví stejně brzy, jako začala. Cramm pak odjel na italskou Riviéru, kde v té době hrál i nejoblíbenější stálý host, skrytý pod pseudonymem "Mr. G." - švédský král Gustav V. "Pokládal bych si za velkou čest, kdyby si mě ten mladý Němec v příští sezóně právě tady vybral za partnera do čtyřhry," řekl na začátku turnaje švédský král a to ještě nevěděl, jak turnaj dopadne. gottfried von Cramm vyhrál, když porazil Buzeletta, Hechta, du Plaixe, Kohrlinga - největšího favorita. Když pak turnaj skončil, napsal list Eclaireur: "Jako kometa spadla z nebe nová hvězda! Nedávno ještě dorostenec, a už porazil všechny nejlepší."

---

Brzy potom se mladý student práv Gottfried von Cramm stěhuje do Berlína. Jeho kamarádi nevynechají ani jednu velkou divadelní premiéru, půlnoční večeře, nechybějí na berlínském derby či na čajích o páté, chodí na pravidelné cyklistické závody či na koktejly s vycházejícími filmovými hvězdičkami. Gottfried von Cramm nikdy s nimi. To už chce hrát dobře tenis a ví, že cesta k nejvyšším úspěchům je trnitá. Nekouří, nepije, hodně spí. Už se směje té sázce, kterou uzavřel krátce po svém prvním příjezdu do Berlína s mistryní Německa Paulou von Rezniczek (o tři láhve šampaňského). Tvrdil, že ji porazí, ale prohrál ve třech setech.
"Za šest měsíců znova," řekl po zápase. "A za stejných podmínek."
"Přijeď, Gottfriede, vyhraju zase přes tvůj slabý bekhend."
Půl roku snad nehrál jiný úder. Přijel znovu na dvorce berlínského Rott-Weiss-Clubu po půlroce a vyhrál hladce ve dvou setech. V roce 1932 se stal prvně mistrem Německa, pak vyhrál čtyřikrát za sebou a ještě v letech 1948 a 1949.

Nikdy nehrál pro publikum, spíš se zdálo, že mu lidé v hledišti vadí. Jako by sám pro sebe předváděl údery a dokazoval si, že je dovede. Slavný sestavovatel žebříčků Pierre Gillou ho už zařadil na druhé místo na světě. "Vždyť jsem ještě nic velkého nevyhrál," prohlásil tehdy von Cramm, nicméně svět už vzal jasně na vědomí jeho vystoupení ve Wimbledonu v roce 1935. Prohrál sice ve finále s Perrym, ale v semifinále jasně přehrál Budge, který se pak za tři roky stal prvním držitelem Grand Slamu. V roce 1936 jde Gottfried von Cramm znovu na centrální dvorec ve Wimbledonu k finálovému zápasu s Perrym. Anglické noviny tentokrát dávaly větší šance Němci, ale Angličan ho doslova smetl z dvorce. Když šel von Cramm Perrymu blahopřát, na ukazateli zůstal stav 6:1, 6:1, 6:0. Ne, ještě nikdy ve wimbledonské historii neskončilo finále tak jasně a s takovým rozdílem.

"Přepadla mě taková zvláštní slabost, třebaže jsem měl před zápasem ještě ohromnou chuť a sílu. Ne, nevím, co se se mnou stalo. Promiňte, promiňte, vím, že to byl velmi špatný výkon," řekl Gottfried von Cramm po zápase novinářům. "Za rok ale přijedu zas, uvidíte, že přijedu a budu hrát ve finále."

Co Gottfried von Cramm řekl, splnil. V roce 1937 vyřadil v semifinále Angličana Austina ve čtyřech setech a díval se, jak Američan Budge porazil svého krajana Parkera, třebaže prohrál první set. Škoda, pomyslel si von Cramm, Parker by byl ve finále přece jen lepší soupeř.

V sobotu dopoledne chvíli trénoval a pak lehce poobědval ve wimbledonské restauraci. Seděl u stolu, když do sálu vběhl malý poslíček:
"Gottfried von Cramm, pan Gottfried von Cramm prosím k telefonu."
Zvedl se.
"Pane von Cramm, volá vás Německo, Berlín."
"Kdo to je?"
"Hitler, Adolf Hitler."

---

Gottfried von Cramm pomalu šel wimbledonskou restaurací. Ne, neudělal ani jeden rychlejší krok. Nesl se stejně vznešeně, jak vznešený byl jeho tenis. Vešel do kanceláře, vzal do ruky sluchátko a hrdě řekl: "Gottfried von Cramm."
"Hitler."
"Co si přejete, pane říšský kancléři."
"Toho Američana musíte porazit."
Gottfried von Cramm polkl a snažil se hledat slova.
"Slyšíte mě? Toho Američana dnes odpoledne musíte porazit."
Gottfried von Cramm ještě chvíli držel sluchátko, z něhož se už ozýval jenom vyzváněcí tón.

Budge, kterému mnozí říkali Rezavý obr, byl ve finále Wimbledonu poprvé. Krátce předtím s von Crammem sehrál velký zápas v Austrálii, vyhrál 14:12, 7:5, bylo vražedné vedro a po zápase Budge jen poznamenal: "Nevím, jak je možné, že jsem tě mohl porazit."
Ani potřetí se von Crammovi nepodařilo vyhrát finále Wimbledonu. Prohrál 3:6, 4:6, 2:6, noviny druhý den psaly, že tak zakřiknutého Gottfrieda von Cramma ještě nikdo neviděl. Pak se rozkřikla zvěst o Hitlerově telefonátu, novináři jsou všude.
"Nebyl jste právě proto nervózní?" zeptal se ho jeden z reportérů.

Gottfried von Cramm neodpověděl. Loudal se k šatně a snad právě v té chvíli si uvědomoval, že tohle byla jeho poslední velká tenisová šance v životě. Bývalý čalouník totiž začal Evropu svírat do kleští a každý věděl, že hrdý von Cramm nikdy nesouhlasil s tím, co se v Německu v té době dělo.

Vrací se však do vlasti a spolu s Henkelem se snaží vyhrát Davisův pohár. Zůstalo jen u snu. A Wimbledon? Budge odešel k profesionálům a Gottfriedu von Crammovi už nikdo nestál v cestě k wimbledonskému triumfu. Ale...
"Už s vámi nepočítáme," řekli mu v Německu.
"Proč?"
"Sám dobře víte, von Cramme."

V roce 1939 mu německý tenisový svaz přece jen dovolil hrát v Káhiře a Alexandrii. Oba turnaje jasně vyhrál, když dvakrát ve finále porazil novou americkou hvězdu McNeilla, který získal Roland Garros, když porazil svého krajana Riggse. McNeill byl tehdy na světovém žebříčku jasnou trojkou, ale v obou turnajích neměl proti Gottfriedu von Crammovi ani nejmenší naději. Von Cramm pak ještě jel do Anglie, týden před Wimbledonem 6:2, 6:0, 6:2 jasně porazil opět Riggse, který za pár dní zdvihne nad hlavu slavnou wimbledonskou trofej. V té době však už německý tenisový svaz vyloučili z mezinárodní tenisové federace, a i kdyby tedy Němci von Crammovi start povolili, stejně by jeho přihláška nemohla být přijata.

---

Příště: SÁZKA příběh FREDERICKA JOHNA PERRYHO

... Příští měsíc přijel Karel Koželuh do Anglie a začal hrát tenis také s Fredem. "V bekhendu máte velkou slabinu," říkal mu. "Je pravda, že jste hodně rychlý, ale kdo by byl stejně rychlý jako vy, ten vás určitě porazí. Hrajete ho měkce." "To mám ze stolního tenisu, tam se hraje především zápěstím. Konečně, nechtěl byste si se mnou zahrát? Myslím si, že ho docela dovedu." "Já taky, Frede," řekl Koželuh, "třeba ne tak dobře jako vy, ale třeba..." "Pojďte, mister Koželuh, uzavřeme sázku. Vsadím se, že v setu stolního tenisu na mě neuděláte ani jeden bod." "Tak dobře, a pak tenisový set za stejných podmínek pro mě." ...

Začíná světová válka, Gottfried von Cramm rukuje, Jen na chvíli, armáda ho pro naprostou nespolehlivost brzy propouští. Gustav V. mu nabízí angažmá ve Švédsku, ozvali se i Holanďané, ale německé úřady zakázaly von Crammovi vyjet za hranice. Odjíždí tedy na rodný statek do Bodenburgu, zahraje si občas tenis se sousedy a čeká na konec války.

Po válce ještě dvakrát vyhrál mistrovství země, ale pak už nastupovali mladší. Nejlepší léta vzala Gottfriedu von Crammovi válka, nikdy se nestal wimbledonským vítězem, třebaže po tom titulu tolik toužil. Ale dvakrát vyhrál Roland Garros a v Davisově poháru v letech 1932 - 1955 sehrál 102 zápasy, z nich 82 vítězně. Stal se předsedou kdysi mateřského klubu Rott-Weiss-Berlín, předsedal i slavnému tenisovému shromáždění v hamburské Gildě. Právě ta v třetí den hamburského turnaje pořádá slavnostní večer v hotelu Am Alster. Jednou při uvítací řeči Gottfried von Cramm řekl: "A teď mi prosím dovolte, abych samostatně u nás přivítal výpravu z Československa. Jsme šťastni, že jsou mezi námi. Jsme jim moc dlužni, oni patří k těm, kterým nacisté nejvíc ublížili. Víme, že to nelze jednoduše odčinit, ale chtěl bych, aby věřili, že právě zde, ve svobodném městě Hamburku, bylo nejvíc odpůrců nacismu. A proto prosím, aby se u nás cítili dobře a věřili, že jsou mezi přáteli."

Gottfried von Cramm byl tichý, vznešený, hrdý tenista. Snažil se být vždycky v ústraní. I pro smrt si zajel daleko od své země. Zahynul při automobilové havárii v Africe.