Djokovič: Odehrál jsem svůj nejlepší zápas na antuce

Když vynecháme grandslamy, je u vás turnaj v Monte Carlu asi tím, který jste chtěl nejvíce vyhrát, nemám pravdu?
Rozhodně, tento turnaj má pro mě velkou hodnotu a velký význam. Bydlím tady a během roku, když zrovna necestuji po světě, tak tady trávím hodně času. Pro mě je to nejkrásnější klub na světě. Miluji to prostředí a lidi, které tu potkávám. Teď asi nemůžu být šťastnější, protože byl týden Davis Cup a já se pak musel dát dohromady, vzchopit se a rozhodnout se, zda hrát či nehrát. Abych byl upřímný, kdyby mi někdo před týdnem řekl, že získám titul, nevěřil bych tomu. Šel jsem přes bolest, prošel jsem velkou výzvou psychickou, fyzickou, ale také emocionální. Bylo to však stále lepší a lepší. Po semifinále jsem věděl, že mám proti Rafovi velkou šanci vyhrát. Cítil jsem, že na to mám. Má hra byla na vysoké úrovni. Doopravdy jsem hrál skvěle. Nebýt toho fantastického výkonu, neměl bych moc šancí. Na antuce proti Rafovi musíte hrát fantastický tenis.

Zápas jste začal skvěle. Bylo hodně obtížné držet tu hru na nastavené úrovni? Obzvlášť proti hráči jako je Rafel Nadal a ještě k tomu na jeho oblíbeném povrchu to byl asi velký nápor a tlak, ne?
Poté, co jsem vyhrál první set, byla to spíše mentální hra. Věděl jsem, že ta úroveň byla opravdu extrémně vysoká, minimum nevynucených chyb, spousta vítězných míčů. Pro mě se všechno ubíralo správným směrem. Na začátku druhého jsem neustále myslel na to, že nechci žádné chyby. K tomu prostě dojdete, když hrajete proti Rafovi na antuce, jinak to nejde. On je nejlepším hráčem na tomto povrchu, což ukázal ve druhém setu. Zvýšil svojí úroveň a já jsem tam udělal nějaké chyby, takže to bylo neskutečně vyrovnané. I když jsem prohrával o gam, soustředil jsem se a věřil, že mohu ztrátu stáhnout. V některých důležitých momentech jsem zahrál skvělé údery, hodně jsem riskoval. Nechtěl jsem mu dovolit diktovat tempo hry, to by nebylo dobré. Pak jsem byl 5-6 dole a od té doby jsem už ztratil jen jeden bod, což mě stálo hodně úsilí.

V úvodní sadě jste po 25 minutách proti Nadalovi na antuce vedl 5-0. Po semifinálovém klání jste mluvil o pozitivním myšlení, co jste si říkal před finálovým zápasem?
Vždycky víš, že na konci bude jeden vítěz. Hrál jsem tu už dvakrát finále proti Nadalovi, takže jsem věděl, o co asi tak půjde. Oba předchozí zápasy jsem ve finále prohrál. Teď jsem byl napřed. Věděl jsem, že musím být na vrcholu své hry. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách. Připravil jsem se psychicky, fyzicky a emocionálně, protože další věci moc neovlivním. Můj tým tam byl a fandil mi, ale třeba povětrnostní podmínky nezměním. Říkal jsem si, chci vyhrát. Na tom není nic špatného, takhle musí přemýšlet každý, kdo chce něčeho dosáhnout.

Ve druhém setu, když vás brejknul, měl jste pocit, že stále vše záleží na vaší hře?
Když si člověk zpětně promítá zápasy, které s tím daným hráčem odehrál na různých površích tak vidí, co je správně a co je špatně. Já jsem to analyzoval a věděl jsem, že můžu hrát skvěle a mám velkou šanci vyhrát. Ve druhém setu se i on dostal do nejlepší formy a využil všech příležitostí. Pro mě to byla největší možná výzva na antuce a jsem moc rád, že jsem jí překonal. Jak jsem řekl, vstoupil jsem na kurt tak, jak jsem potřeboval a vyšlo to.

Pouze tři hráči dokázali nad Nadalem na antuce vyhrát set poměrem 6-0. Vy jste ho ale včera porazil ve finále turnaje, který Rafael vyhrál celkem osmkrát. To je jako porazit Federera ve Wimbledonu, nemyslíte? Už se vám někdy stalo, že jste byl 5-6 dole a vzal soupeři servis čistou hrou?
Já už jsem předtím hrál proti Nadalovi na antuce dobré zápasy. Řím, Madrid v roce 2011. Všechny ty vzpomínky se mi teď vrátily. Snažil jsem se do té doby vrátit a zkusit zahrát tak, jak jsem hrál předtím. Pokud jde o srovnání Nadala na antuce a Federera na trávě, nemohu to posoudit. Nikdy jsem Federera na trávě neporazil, hrál jsem proti němu na trávě jen jednou. Na antuce to však teď byl jeden z mých nejlepších výkonů vůbec.

Toto vítězství bylo hodně emotivní. Co vás tak dostalo?
Myslím si, že každý, kdo v tu chvíli viděl můj výraz, věděl, že jsem doopravdy dojatý. Vyhrát tam, kde žiju, kde trénuju je skvělé. Posledních 14 dní bylo hodně náročných, takže asi i proto. Tuhle trofej jsem chtěl celý život a teď je tady. Jsem šťastný!

Když jste se rozhodoval, zda hrát či nehrát, musíte si nyní říkat, že to bylo asi nejlepší rozhodnutí ve vašem životě, ne?
To rozhodnutí nebylo jen moje. Bylo i lékařského týmu, který mě podporoval a dal mě dohromady. Oni mi dali zelenou, proto jsem tu mohl hrát. Nebylo tam žádné velké zdravotní riziko a žádné nebezpečí.

Monte Carlo jste chtěl vyhrát dlouho, ale ještě je tu další turnaj, který toužíte ovládnout snad ještě víc, není to tak? French Open a Monte Carlo bysme mohli spojovat, co myslíte?
Tahle trofej nemohla přijít v lepší dobu. Prošel jsem teď několika vzestupy a pády, bylo to všechno hodně náročné. Nyní potřebuju odpočinek a pak se vrhnout na přípravu na další turnaje. Samozřejmě, že chci vyhrát French Open, to není žádné tajemství. Musím mít ale pozitivní myšlení a musím být dobře připravený i na další turnaje. Snažím se jen zůstat zdravý.

O vás se ví, že pokaždé, když hrajete s Rafou, jste k němu velmi zdvořilý. Ale vyhrát zápas a trofej, zlomit rekord Nadala v počtu vítězství tady, je hodně speciální a zvláštní, není to tak?
Jsem nadšený, že mi Rafa dovolil tento turnaj vyhrát. On tu vyhrával osm let, což ukazuje to, jak miluje tento turnaj. Pokaždé se sem těší, ale to já také. Letos je to ale poprvé, co jsem vyhrál trofej u mě doma. Jsem nadšený!