Djokovič, Federer a Del Potro mají jistý start na Turnaji mistrů
Novak Djokovič se na začátku sezony vrátil po půlroční pauze zavíněné zraněním loktu, se kterým ale musel na začátku února na operaci. Po návratu na kurty se mu nedařilo, obnovil však spolupráci se slovenským trenérem Mariánem Vajdou a po pár týdnech se jednatřicetiletý Srb začal vracet na výslunní.
Z posledních 22 zápasů Djokovič jen jednou prohrál, díky čemuž ve Wimbledonu získal 13. grandslamový titul, v Cincinnati jako první zkompletoval sbírku titulů ze všech devíti turnajů Masters 1000 a včera v New Yorku vybojoval své již osmé finále na US Open.
Díky skvělé formě se bývalý první hráč světa pojedenácté v kariéře kvalifikoval na Turnaj mistrů, na kterém chyběl pouze loni vinou zranění. V letech 2008, 2012, 2013, 2014 a 2015 vyvrcholení sezony ovládl.
Juana Martína Del Potra letos opakovaně limitovala bolest operovaných zápěstí, přesto prožívá skvělou sezonu. V Indian Wells získal první titul z turnajů Masters 1000, poprvé se stal světovou trojkou a včera na US Open podruhé v kariéře postoupil do finále grandslamu.
Na Turnaji mistrů si argentinský tenista, který za dva týdny oslaví 30. narozeniny, zahrál vinou častých problémů se zápěstími 'jen' čtyřikrát. Jeho maximem je finále z roku 2009.
Roger Federer na začátku roku obhájil triumf na Australian Open, na kterém vybojoval rekordní 20. grandslamový titul a stal se nejstarší světovou jedničkou. Celkem letos vyhrál tři turnaje a i když v New Yorku senzačně vypadl v osmifinále s Australanem Johnem Millmanem, účast na prestižním podniku pro osm nejúspěšnějším tenistů sezony má už také jistou.
Sedmatřicetiletý Švýcar se na Turnaj mistrů kvalifikoval pošestnácté, čímž vylepšil rekord. Odehrál na něm rovněž rekordních 55 zápasů, 10 finálových duelů a šestkrát ho vyhrál. Během své kariéry se ho nezúčastnil pouze v roce 2016, kdy kvůli potížím s operovaným kolenem větší část sezony vynechal.
Letošní Turnaj mistrů se bude konat od 11. do 18. listopadu tradičně v londýnské O2 areně. Jako první se kvalifikaoval Rafael Nadal, blízko jistotě mají také Alexander Zverev, Marin Čilič a Kevin Anderson. Poslední postupovou příčku drží Dominic Thiem, na dalších pozicích jsou John Isner a Kei Nišikori.
Komentáře
Od 2-3, to uz bude lacnejsie..
Apropos, rad ta vidim po tyzdni na TP :)
25x přes síť, by byla nuda. Neříkám, že vždycky, ale z 80%,
kdyby to v daném zápase bylo takto, tak je to špatné.
Vždyť jsme na hardu. Naopak 80% zápasu na 2 -6 úderů a 20%
to může být lidově ta pinkaná . Samozřejmě to pinkaná není,
ale sere mně ktyž si to dávají na střed oba dva a čeká
a čeká se na chybu.
Novak 2. v pořadí s 5645 body, ale může o 2. příčku přijít, pokud nezvládne finále s DelPem. Pokud Serbinátor vyhraje, do Rafy mu bude chybět 1035 bodů.
Roger klesl na 4. místo.
První Wimbledon v roce 1877 vyhrál Spencer Gore, když mu bylo 27 let (tedy ročník 1850).
Jakmile začly osmdesátky, grandslamový vítěz narozený v šedesátých letech na sebe nenechal dlouho čekat. William Renshaw, narozený 1861, vyhrál hned v roce 1881.
Wimbledon v roce 1891 vyhrál Wilfred Baddeley narozený v roce 1871.
Trochu dýl to trvalo po přelomu století, kdy Max Decugis (narozený 1882) vyhrál French Open až v roce 1903 (ale zase ten věk 21).
Náctky bryskně otevřel André Gobert narozený v roce 1890, který již v roce 1911 vyhrál French Open.
Zlatou éru sportu a "Roaring Twenties" odšpuntoval Henri Cochet (1901) v roce 1922.
Tildenova generace byla silná, ale v roce 1931 nezadržitelně nastoupilo mládí. Wimbledon vyhrál Sidney Wood (listopad 1911), který se stal prvním teenagerem, jenž vyhrál grandslam. Teenage riot navíc pokračoval, páč US Open ve stejném roce vyhrál byť těsně, ale stále náctiletý Ellsworth Vines.
Přestože během 2. světové války se hrálo jen US Open, stejně generace narozená ve 20. letech nastoupila hned v onom zásadním věku 21 let -- díky Tedu Schroederovi (1921), který vyhrál US Open 1942.
V roce 1953 přisvištěl jako kometa Ken Rosewall, který coby ještě osmnáctiletý vyhrál AO i FO.
Laver a Emerson (a do značné míry Santana) samozřejmě zdánlivě zkomplikovali nástup mládí v 60. letech, ale všichni byli narození až koncem 30. let, takže se jednalo spíš o formalitu. Navíc už v roce 63 jim proklouzl Chuck McKinley (nar. 1941).
Sedmdesátá léta už asi zná každý tenisový fanda celkem dobře. V roce 1974 začal řádit Connors a spol. Jimmymu v době vítězství na Australian Open bylo oněch magických 21. Wimblas vyhrál teenager Borg. Ze starců už si od té chvíle vrzli jen Ashe a Orantes (ten byl ale ročník 1949).
Pokud teda McEnroe (narozen 1959) přísně chápeme jako zástupce generace padesátých let, ani tahle silná generace nezastavila nástup mládí. Game, set and Mats Wilander jako čerstvě osmnáctiletý vyhrál FO 1984.
Generace narozena v sedmdesátých letech nastoupila ještě tutéž dekádu, když FO 1989 vyhrál Michael Chang, kterému bylo sotva pár měsíců sladkých sedmnáct.
Dál už to asi nemá cenu řešit. Zajímavé je, že takřka ve všech érách se prosazovali i starší hráči. Co je ovšem v současné chvíli naprosto šílené -- propad výkonnosti mladých. Nemá to obdobu dokonce ani před Open érou.
Druhu stvoricu by mohli tvorit Zverev, Cilic, Anderson a Thiem.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele