Del Potrova emotivní zpověď: Jen chci žít bez bolestí. Na protézu jsem prý příliš mladý

"Když jsem hrál poslední zápas proti Delbonisovi, tak to lidé nevěděli. Nemluvil jsem o tom. Hned druhý den jsem odletěl do Švýcarska na další operaci kolena. Celkově pátou. Od té doby jsem už o operacích veřejně nemluvil," začíná Del Potro své vyprávění ve španělštině.

Mluvil o únoru 2022, kdy v Buenos Aires odehrál první zápas od června 2019. A nakonec také poslední. Na kurtu s krajanem Federicem Delbonisem trpěl fyzicky i psychicky. Věděl, že je to zřejmě jeho poslední zápas. Že už se na kurty nevrátí.

"Na tiskovce před zápasem s Federicem jsem řekl, že to bude pravděpodobně můj poslední zápas. Našel jsem tam klid. Skončily ty věčné otázky, kdy tě zase uvidíme na turnaji," vzpomíná. "Už jsem nedokázal snášet tu bolest. A řekl jsem si, že už to musím řešit potají... A že pokud to půjde, tak oznámím, že se vracím."

Problémy s pravým kolenem začaly v říjnu 2018, kdy si po pádu na turnaji Masters v Šanghaji zlomil čéšku. Po pár měsících se sice na kurty vrátil a v roce 2019 se představil na pěti turnajích. Jenže v Queen'su si to samé zranění obnovil a odstartoval roky utrpení v lékařské péči.

Každodenní utrpení

"Ve Švýcarsku jsem strávil dva měsíce ve vesnici poblíž Basileje. Odoperovali mě, rehabilitovali, ale nepomohlo to. Po dvou a půl měsících mi řekli, že mě musí znovu operovat. Už pošesté," pokračuje Del Potro při vzpomínkách na předloňské martyrium.

"Odletěl jsem do USA, dál rehabilitoval a mezi operacemi zkoušel další léčbu. Dostal jsem přes sto injekcí do nohy, kyčle, zad...Píchali mi injekce, analyzovali, pálili nervy, blokovali šlachy... Od toho zápasu s Federicem to bylo každodenní utrpení. A to nemluvím o těch předchozích dvou letech po zranění," vhání se mu slzy do očí.

"Ten zápas měl říct 'Ciao, tenise'. Už nemám žádnou naději, že budu znovu hrát, protože moje tělo mi to nedovolí," vysvětluje sympaťák Del Potro, který v minulosti podstoupil i celkem čtyři operace obou zápěstí.

Bolesti ho probouzí

"Před první operací mi doktor řekl, že za tři měsíce budu zase hrát. To bylo v červnu 2019. Přihlásil jsem se na podzimní turnaje ve Stockholmu, Basileji a Paříži, protože mi to řekl doktor. Jenže já od té operace nedokážu vyjít schody bez bolesti. Při každodenních cestách do Tandilu, která trvá čtyři hodiny, musím v půlce zastavit a protáhnout si nohy. Často mám bolesti, když spím. Silné bolesti mě probudí při otáčení na bok. Je to nekonečná noční můra," mluví o svém každodenním trápení.

"Každý den hledám řešení, lékaře, alternativy. Ale pořád jsem nic nenašel. Všechno to začalo tou první operací. A když o tom přemýšlím, vždy to ve mě vyvolává spoustu špatných emocí. Jsem naštvaný, zoufalý, bezmocný.... A neumím to změnit."

Během kariéry vyhrál US Open 2009, své zemi v roce 2016 pomohl důležitými výhrami k triumfu v Davis Cupu, byl ve finále Turnaje mistrů 2009 a ve sbírce má olympijský bronz z Londýna 2012 a stříbro z Ria de Janeiro 2016. Když byl zdravý a nelimitovaly ho bolesti, byl jedním z největších strašáků pro legendární Big 4. Připsal si jejich 20 skalpů, když sedmkrát porazil Rogera Federera, šestkrát Rafaela Nadala, čtyřikrát Novaka Djokoviče a třikrát Andyho Murrayho.

Ve světovém žebříčku se vyšplhal nejvýše na třetí místo. Celkem třikrát se takřka z nuly vydrápal do TOP 10, neboť kvůli dlouhým zdravotním pauzám se dvakrát propadl mimo TOP 400.

"Zranění jsou pro sportovce těžká, ale druhá věc jsou emoce. Cítil jsem se silný, když jsem čelil překážkám, které se na mé cestě objevovaly. Ale nakonec zjišťuji, že tak silný nejsem. Cítím, že problémy s kolenem mě porazily. Podstoupil jsem osm operací s lékaři po celém světě. Vždy jsem doufal, že problém vyřeší, ale po dvou až třech měsících jsem jim volal, že operace nepomohla."

Protéza? Až v 50 letech

Del Potro přiznal, že už mu někteří lékaři doporučovali i totální endoprotézu, tedy náhradu kolenního kloubu. Ale v 36 letech je na to příliš mladý.

"Jsou doktoři, kteří mi doporučují protézu, abych zvýšil kvalitu života. Ale další mi říkají, že jsem na to ještě příliš mladý. Ať počkám, až mi bude padesát. Ale já od 31 let nemůžu běhat, sotva vyjdu schody, nemůžu kopnout do míče a nemůžu hrát tenis. Musím na to čekat dalších patnáct let. je to hrozné. Doufám, že to jednou skončí, protože chci život bez bolesti," zasní se téměř dvoumetrový rodák z Tandilu.

"Cítím, že se musím o své pocity podělit. Vždy jsem byl s fanoušky ve spojení a možná tahle zpráva pomůže a inspiruje další lidi. Můj život není takový, jaký bych si přál. Byl jsem vždy velmi aktivní kluk, který rád sportoval. A teď mě pozvou na fotbal a já jsem ten, kdo se posadí s kávou vedle hřiště. Nebo hrají padel a já je natáčím. Je to pro mě hrozné. Přišel jsem o vášeň pro to, co jsem vždy miloval. A to nejen v tenisu."

Rozlučka s Djokovičem

Vždycky toužil po rozlučce na kurtu. Měla proběhnout během loňského US Open, měl slíbenou divokou kartu. Obrovské bolesti mu ale nedovolily se připravit.

Přesto se snad definitivní rozlučky dočká. V neděli 1. prosince by měl před domácími fanoušky v Buenos Aires odehrát exhibiční zápas se srbskou hvězdou Djokovičem. I přes každodenní omezení a bolesti se snaží připravit, aby byl v co nejlepší formě.

"Chci být maximálně připraven. Najel jsem na dietu, hubnu a trénuju. Bude to show na rozloučenou, teď už není cesty zpět," uvědomuje si Del Potro.

"Djokovič byl velmi velkorysý, když mé pozvání přijal. Bude to pro mě osobní okamžik, ale byl bych rád, aby si Novak odnesl ty nejlepší vzpomínky na Argentinu a argentinské fanoušky. Přál bych si mít aspoň pár hodin nohu bez bolestí a naposledy si užít chvíle na tenisovém kurtu. Bylo by to úžasné. Abych byl s Novakem schopný poskytnout fanouškům krásný tenisový moment plný lásky, aby měli všichni na tu noc krásné vzpomínky," dodal Argentinec.