Blog ze Stromovky: Očekávané finále mezi Rosolem a Veselým

Hned na začátku dnešního blogu musím říct, že mi cestou na Spartu bylo poměrně smutno, ale jak se říká, něco musí skončit, aby něco nového mohlo začít. Organizátorům, ale i fanouškům se splnil velký sen - ve finále turnaje Prague Open se dnes střetli dva čeští daviscupový reprezentanti. Už v průběhu týdne jsem od lidí, kteří třeba seděli vedle mě, slýchal, že ve finále chtějí vidět právě Lukáše Rosola a Jiřího Veselého, což se jim splnilo.

Finálový den přilákal do areálu TK Sparta Praha nespočet fanoušků. Program odstartoval už v deset hodin, kdy byla hlavní pozornost věnována dětem - skákací hrad, soutěže a řada tenisových aktivit. Vyvrcholení celého týdne ale začalo až pár minut po jedenácté hodině, kdy na centrální kurt přišli dva nejvýše nasazení hráči. Areál byl doslova naplněný k prasknutí - hlavní tribuna byla téměř celá pro VIP (hosté hráčů, týmy obou finalistů, členové TK Sparta Praha či rodina), proto zde byl poměrně nedostatek místa pro ostatní. Naplněná byla tribuna pod terasou, ale i provizorní tribuna za umpirem. Diváci se tak snažili využít všech volných míst kolem kurtu, zalézali mezi křoví a bojovali o každý centimetr lepšího výhledu. Bylo o co bojovat, protože vidět v akci dva české daviscupové reprezentanty se nepoštěstí každý den.

Já jsem celé finále sledoval z konferenční místnosti pro novináře, odkud jsem měl sice krásný výhled, ale trošku jsem litoval toho, že jsem nemohl být přímo na tribuně, protože atmosféra tam byla opravdu skvělá. Už v průběhu týdne jsem se přesvědčil o tom, že je něco jiného sedět mezi lidmi, kdy máte možnost slyšet, co si povídají, komu fandí, jak zápas komentují či jak občas nadávají, než sedět v novinářské místnosti, kde sice všechno vidíte lépe, ale atmosféra vás až tolik nepohltí.

Musím uznat, že celý finálový den byl ze strany organizátorů turnaje zvládnutý na jedničku s hvězdičkou. Jak jsem psal už včera, povedlo se jim vytvořit atmosféru velké tenisové akce - byla zde řada stánků, kde si fanoušci mohli koupit různé upomínkové předměty, oblečení, rakety, boty a spoustu dalšího náčiní, které k tenisu patří. Atmosféru dokreslovala stejně jako v sobotu hudba a průvodní slovo moderátora, v průběhu dne zde také probíhaly různé soutěže. Organizátorům tedy patří velký dík - kdybych měl klobouk, tak bych ho opravdu smeknul. Všichni odvedli maximum a připravili skvělou tenisovou událost. Jediným minusem bylo snad jen to, že tu bylo málo místa pro fanoušky, hodně z nich poté muselo stát a fandit ze vzdálenějších míst, což byla určitě škoda. Na druhou stranu ale za kapacitu areálu nikdo nemůže, ona provizorní tribuna sice mohla být větší, ale z nedostatku místa to nejspíš nešlo.

Teď už ale pojďme k samotnému zápasu. Začátek byl takový, řekl bych, typicky 'rosolovský'. Lukáš Rosol se v Praze většinou v zápasech pomalu rozjížděl a až postupem času se dostával do tempa a podobně tomu bylo i ve finále. Jiří v prvním setu velmi dobře podával a nedával Rosolovi tolik šancí, Lukáš naopak poměrně dost kazil. Řada nevynucených chyb zapříčinila, že ztratil první set, ale na to jsme si u něj tento týden už celkem zvykli. Ten, kdo jeho zápasy v průběhu turnaje sledoval, věděl, že se nevzdá. V úvodním setu mě celkem překvapilo, že Lukáš hodně často chodil kontrolovat stopu míčků, chvíli mi to připadalo, jako kdyby rozhodčím nevěřil. Ti většinou zahlásili aut a Lukáš se hned vyrazil rozhodnutí překontrolovat (- asi se sám divil, že dělá tolik chyb).

Chyby ho ale nezastavily, nevzdal se a ve druhém setu se dostal do správného rytmu. Začal hrát agresivně a hodně do toho 'bušil'. Jiří sice držel poměrně vysokou úroveň hry, kdy vracel hodně míčů, snažil se variovat údery, ale na rychle hrajícího Rosola prostě nestačil. Lukáš byl ve druhém setu hodně nabuzený, cestou z lavičky na podání běhal, na returnu poskakoval a působil, že má spoustu energie na rozdávání. A bylo to tak! Oba hráči ukázali velkou bojovnost, v některých tvrdých výměnách oba hlasitě hekali, až mi v některých momentech přišlo, že závodí, kdo lépe napodobí Šarapovovou. (smích) Lukáš eliminoval počet nevynucených chyb a ve výměnách postupně začal Jiřího přetlačovat, což mu přineslo vítězství ve druhé sadě, tudíž i srovnání stavu na 1-1 na sety.

Třetí dějství bylo hodně totožné s tím druhým, k vidění byl hodně agresivní tenis a bojovnost z obou stran. V páté hře rozhodující sady se hráči hodně přetlačovali a bojovalo se o podání Veselého, kterého Rosol nakonec v této hře brejknul a zajistil si tak vedení 3-2. Poměrně zajímavá situace nastala za stavu 3-2 a 40-15, kdy Lukáš podával - rozhodčí ale zahlásil špatný míč, Lukáš se běžel přesvědčit a podle stopy usoudil, že to bylo eso, přehodil proto míč, který měl u sebe, na druhou stranu a šel se připravit na příjem. Hlavní rozhodčí ale řekl, že to byl aut, takže Lukáš se musel na podání vrátit a měl druhý servis. Kroutil sice hlavou, ale nakonec hru ustál a vedení potvrdil. Brejk z páté hry si udržel až do konce zápasu a po dvou hodinách a třech minutách se mohl radovat z vítězství.

Pár minut po skončení zápasu následoval slavnostní ceremoniál, jehož součástí byli všichni organizátoři turnaje, sběrači, rozhodčí, hostesky a samozřejmě i oba finalisté. Proslov na kurtu měl i šéf českého tenisové svazu Ivo Kaderka, který pochválil organizaci turnaje a vyjádřil přání, aby se turnaj odehrál ve stejném složení i v dalších letech. Oba finalisté ve svých proslovech děkovali zejména pořadatelům turnaje, ale také rodině (Lukáš zmínil i přítomnou přítelkyni Michaelu Ochotskou), týmu a v poslední řadě fanouškům. Veselý i Rosol obdrželi řadu cen - pohár, dárkové koše od sponzorů turnaje, šek, několik lahví vína a kytici. Po předání cen se oba velmi ochotně podepisovali fanouškům, dávali rozhovory a pózovali fotografům.

Celý týden byl z mého pohledu krásný a já jsem si ho maximálně užil, chvály už bylo dosti, proto nebudu znovu chválit, snad jen poděkuji. Jsem rád, že jsem mohl i já celkem čtyřikrát navštívit největší mužskou tenisovou akci, která se u nás koná. Získal jsem díky ní nové zkušenosti, poprvé jsem pracoval v 'terénu' a poznával tenisové prostředí na vlastní kůži. Děkuji hráčům za skvělé výkony, protože jinak by nebylo o čem psát. Děkuji pořadatelům za jejich práci a hlavně vám za vaši podporu! Doufám, že se vám mé blogy z turnaje Prague Open líbily a těším se zase u dalších blogů z dalších turnajů.